Jiří Pokorný & Creamfields exclusive: "Velký průser, víc neřeknu."

V celé historii taneční scény se nikomu nepodařilo rozdělit klubery do tolika znesvářených protipólů. Jedni si nemohou politiku a párty JPA vynachválit; nikde za žádných okolností nechybí a za svého promotéra jsou ochotni položit i poslední drobák. Ti druzí se naučili vybírat a jiné pro změnu chytá při vyslovení oněch tří magických písmen psotník a záchvat hysterie. Ať tak či onak, Jiří Pokorný vybudoval prosperující firmu a až do fiaska na letošních Creamfields zorganizoval nespočet veleúspěšných akcí. Příkladem může být série v benešovském KC Karlov či prostoru Abaton v Libni.

Vzhledem k faktu, že non-PR rozhovory jsou s Jirkou velmi ojedinělé, rozdělili jsme povídání do tří tématických celků. Osobní život a historie JPA, festivaly Creamfields a kauzy současnosti, boj o přežití - perspektivy – názory a obecná témata. Další z řady našich exklusivních HARDTALK interview vzniklo minulé pondělí v kavárně Euforia ve složení Juki, Dancer, Jirka Pokorný, později s hosty DJkou Luccou a Honzou Komárkem. Redakční diktafony se roztočily něco málo po šesté hodině večer...

Tak Jirko. Jsi nyní velmi slavná a ve všech pádech a souvislostech skloňovaná osobnost. Zkus nás proto na úvod zasvětit do svého životního backgroundu, prosím. Znáš to sám. Odkud pocházíš, čemu ses věnoval...

Hodně lidí ví, že jsem se narodil v Benešově. Jinak žiji od devadesátého osmého v Praze. Vystudoval jsem gymnázium a vysokou školu filozofickou v oborech angličtina a historie.

No, čekal bych u tebe spíše marketing a ekonomii...

To bylo nutné se naučit, když jsem začal dělat akce. Musel jsem se do toho jednoduše dostat. Hlavně proto, že bez získání peněz to prostě udělat nejde. Rozhodně by mě víc bavilo vymýšlet dekorace a jak to bude celé vypadat, než se honit za sponzory a dělat marketingové plány.

OK, úplně obligátní a nudná otázka, která je pro další rozhovor nepostradatelná. Tak schválně...

Jasný. Na akce jsem se poprvé dostal jako úplně řadový návštěvník. Poté jsme dostali do správy KC Karlov, kde byly tou dobou rozjeté obyčejné diskotéky. Sice fungovaly, ale mně se to nelíbilo a věděl jsem, že už existují normální parties. Napadlo nás udělat něco podobného. Narazili jsme tak na lidi kolem Groovy Brigade a domluvili se, že společně uděláme mejdan. Vůbec jsem nevěděl, jak se něco takového pořádně dělá a...

Takže přes koho konkrétně proběhl ten tvůj první kontakt?

Přes skupinu lidí kolem Karla Šilhana. První nás oslovili lidi z Groovy Brigady, abychom udělali párty na KC Karlov. Netušil jsem, jak se něco takového dělá. Komu se musí zavolat a tak... Spíš jsem sehnal nějaké sponzorské peníze a oni udělali akci, která mě naprosto totálně dostala. A ne jen mě. Dostala celé Benešovsko. :)

Fungoval jsi teda spíš jako prostředník...

Přesně. Zajistili jsme prostor, lokální záležitosti, nějaký světla a tak. Tehdy tam přijela snad celá Praha a byla to úžasná věc. Tohle byla záležitost s úžasnou atmosférou, kterou jsem nikdy před tím neviděl. Stávalo se mi třeba, že jsem letěl za osvětlovači, že málo svítí. Oni mi odpověděli ať se uklidním, že mám počkat, jak dopadne celá noc. Bylo to super a celé mě to totálně popadlo. Tam jsem se dostal do dění na taneční scéně a začal chápat, jak vůbec funguje. To byl rok devadesát devět a my se rozhodli dělat to také a naplno. Potom jsme začali dělat naše první party s DJem Vectifem (Nude production pozn. Juki). Protože se hned ta první povedla, vzalo nás to a už jsme v tom zůstali nastálo. Hrál tam Jaydee a nikdo nevěřil, že opravdu přijede.

Od té chvíle proběhla celá série akcí včetně nejpopulárnějších Electric Kingdom...

Electric Kingdom přišel až později. Založili jsme booking a vymýšleli různé koncepty. Dělali jsme například The End vs. Fabric London, Pepsi Sound System a podobně. Pak přišel Electric Kingdom s Westbamem a Afrikou Islaamem. Těm se to tak líbilo, že se sami hlásí a chtějí přijet. Proto to děláme každý rok. Vždycky to byly nekonečné mejdany. Normální DJ odehraje a chce do hotelu. Kdežto tahle parta, i když jsme jim někdy dopoledne sebrali přenosky, si stoupla na DJské pulty a začala hecovat lidi, kteří pak nechtěli za žádnou cenu odejít.. Hodně to gradovala dvojka Lexy a K-Paul, jež tu tehdy byla poprvé.

Na to si vzpomínám. Byl to ten legendární večírek, který u nás odstartoval jejich vlnu popularity.

Přesně tak. Výborně se navzájem doplňují a baví lidi.

Jestli jsem správně pochopil, JPA group je správcem celého komplexu KC Karlov, že? Jak se vám ho podařilo získat?

Snažili jsme se o to poměrně dost dlouho, akorát jsme byli v určité době příliš mladí a nevěřili nám.

Mladí věkem nebo zkušenostmi?

Mladí věkem, nebyli si jistí, co tam budeme všechno dělat a tak. Já jsem navíc dlouho před tím žil v Anglii a vozil tam české zájezdy orientované především na školy. Začal jsem vozit jeden zájezd za druhým a bylo v tom mimo jiné zainteresováno i město Benešov. No, rozjelo se to a oni se přesvědčili, že nejsme žádná bandička nadšenců bez podkladů, a že se dokážeme o objekt postarat. Potom proběhlo výběrové řízení, ve kterém jsem nabídli dobré podmínky a dostali to. Úlohu asi hrál také fakt, že jsme místní a že nás znají. Funguje to takhle už několik let.

Před tím jsi teda podnikal v cestovním ruchu...

Jasně. Pořádali jsme zájezdy do Londýna. Bylo to dobrý a každý týden jsem vyjeli alespoň jednou. Což je teda v autobuse dost šílená cesta. Později jsme dostávali i zájezdy dospělých lidí a vždy to nějak orientovali – třeba na túru po stopách Jacka Rozparovače nebo knižních veletrzích a podobně.

Takže ty sis produkční činnost nepřímo ošahal už několik let před JPA, co?

Jasně. Navíc v roce devadesát osm jsme dostali největší zakázku – totiž organizaci výjezdu české olympijské výpravy do japonského Nagana. Tam jsme dělali kompletní olympijský dům, průvodce a tak. Byl jsem tam pět měsíců a staral se úplně o všechno.

Co to obnášelo? Asi dost práce, ne?

Koordinovali jsme odjezdy z Tokia do Nagana pro výpravu a VIP hosty, organizovali zájezdy do císařských měst s večeřemi s gejšami, tlumočení výboru a vůbec kompletní chod...

Jak jsi se k tomu dostal?

Před tím jsem už několikrát v Japonsku byl z osobních důvodů a kontaktovala nás jedna cestovka z Prahy, která se o ten kontrakt ucházela. My jako malá firmička z Benešova, kde mi kámoš zbil první stůl, polepil tapetou a na něm stál jeden jediný počítač, vypracovali nabídku. Já na tom makal strašně dlouho, protože například získat ubytování v pětihvězdičkovém hotelu v Japonsku bylo tou dobou už celkem složité. No a povedlo se a já to vyhrál nad Čedokem. Toho jsem si celkem považoval. Hodně se mi to líbilo.

Jinak musím říct, že jsem se cítil velmi potěšený, když jsi svou úspěšnou cestovní kancelář pojmenoval po mně... :)

(smích) Jo, jmenuje se jako ty. Je to, ale Yuki s ypsilonem což japonsky znamená "bílý sníh".

Vraťme se ještě ke KC Karlov. Ty máš celou budovu na starosti úplně sám, nebo se o ní ještě stará nějaká jiná firma?

Celou jí mám já. Pomáhá mi s ní ale perfektní člověk, který je se mnou vlastně už od začátku. Sám se o chod vyloženě stará.

Tam se asi děje úplně všechno, že?

Ano. Módní přehlídky, koncerty... Je to normální kulturní centrum ve městě.

Říkáš, že jsi dlouho žil v Anglii. Chodíval jsi tam na taneční párty?

Velmi málo, protože jsme neměli žádný prachy. Byl jsem rád, že jsem si mohl na víkend koupit travel kartu a projít si Londýn. Třeba taková místa jako Chelsea Royal Hospital, kde jsou veteráni ze všech válek. Měl jsem sice nějaké stipendium v hodnotě deseti liber na týden, ale to v Británii není mnoho. Nicméně občas jsme samozřejmě někam zašli. Byl jsem třeba ve Fabricu, kde se mi moc líbilo. Bylo to, ale strašně drahý a velký. Navíc tam na můj věk bylo příliš mnoho starších lidí. Nebyly to klasické parties jako tady.

Jak je se JPA jako agentura postupem času rozrůstala?

Když jsme začínali, nemohli jsme si dovolit příliš mnoho věcí. Spolupracovali jsme teda spíše s lidmi, kteří byli tak trochu nadšenci. Měli zápal pro věci kolem. Začali jsme vesměs hlavně využívat tu budovu. Lidí, kteří s námi dělali, byla spousta. Ze začátku to byl Vectif, pomáhal i DJ Beax. Některé akce jsem dělal sám, jiné zase ve spolupráci s Kirem Tomoskim, kterému tou dobou končil Shake a Saladas v Mecce. Později třeba Martina Zahradníčková jako PR manager. Stále jsme si ale nemohli dovolit svůj vlastní tým a lidi najímali akci od akce.

Dobrá. Někdy v téhle chvíli příchází nabídka na středoevropské Creamfields. Jak k tomu došlo? Zase formou konkurzu?

V té době jsem Creamfileds nevnímal jako nějakou značku typu McDonalds. Jel jsem na Ibizu a viděl Cream. Líbilo se mi jak fungují, způsob komunikace. Tehdy to ještě nebylo tak natvrdo rozdělené na mainstream a nějaký underground. Chtěl jsem je oslovit a zkusit si to. No a domlouvali jsme se hrozně dlouho, protože nám příliš nevěřili, zda-li do toho jít. Jezdili jsme často na schůzky do Londýna a nakonec je přesvědčili, protože něco podobného chtěli udělat a Praha je jednoznačně v kurzu. Dohodli jsme se, že udělám první Creamfields.

Takže ty ses normálně sebral a přijel s nabídkou, že uděláš největší fesťák.

Jo. No a pak začal problém. Spolupracovali jsme s firmou, jejíž název mi ještě teď jde těžce přes zuby. To byl American Bull, kteří se rozhodli nás podpořit a nakonec zkrachovali. Já byl před tím na Creamfields v Liverpoolu a nám se tu v porovnání povedl postavit fakt luxusní line-up, akorát hrozně moc drahý. Tehdy jsme ale byli strašní kaskadéři a peníze neřešili. To nadšení bylo mnohem silnější než racionální uvažování. Strašně jsme bojovali o Underworld, což se na poslední chvíli podařilo. Tenkrát měli dva roky pauzu a nechtěli vystoupit na velkém festivalu. Podařilo se nám ještě vyjednat jejich vystoupení ve Vídni a až pak u nás, aby viděli naší produkci. Booking na poslední chvíli se nám však letos vymstil – Prodigy nepřijeli. Tehdy to byl největší festival roku a atmosféra, když třeba zahráli Born Slipy, byla jednoduše úžasná. Na tyhle věci se nezapomíná. Když to řeknu pitomě – kvůli těmhle pěti minutám, když lidi šílej, to vlastně celé děláš. Jinak naše první Creamfields vyhrálo třetí místo v anketě o nejúspěšnější mezinárodní letní festival.

Co festival o rok později? Tam myslím slušně bodovali Massive Attack.

Ty jsme strašně moc chtěli. Trošku mě mrzí, že to někteří lidé označili za příliš depresivní, ale nevím co jiného od nich čekat. To, co předvedli, bylo neuvěřitelné. Hlavně fakt, že sem poslali své novináře tři dny před vystoupením, aby přepsali titulky z novin, které se pouštěly za nimi na obří obrazovce.

Dobrá. Pojďme nyní k palčivějším otázkám a problémům. Když jsem tě potkal v Roxy, říkal jsem ti, že si myslím, že Creamfields svou organizací nikdy nebyl festivalem příjemným pro lidi. Když jsem tam byl, měl jsem pocit, že se dělá čistě a jen pro peníze a snažíš se mě vymačkat na každém kroku. Ty ses mi hodně divil, no nicméně zkus mi popsat jaká je tvá politika a přístup k návštěvníkovi...

Hele, třeba když jsme dělali první Creamfields, tohle jsme myslím hodně řešili. Už jenom drobné úlety a blbosti, které jsem viděl na jiných festivalech. Třeba ten vláček, který jezdil kolem stageí, nebo beach volejbal a tak. My tady ale stále bojujeme s tím, že se scéna posuzuje hodně akademicky. Lidi si prostě stoupnou za DJe a fakt pomalu se zápisníkem čekají na to až udělá chybu. A když jí náhodou udělá, tak mu to fakt dávaj sežrat. Já myslím, že je to především o zábavě. Aby si zakalili, zatančili a poslechli prima muziku.

Já myslím, že kritika na boardech a chatech probíhala spíše v tom duchu, že například ceny na barech jsou příliš vysoké, vstupné je vysoké a na parkovišti se rýžuje sto korun bez garance ostrahy auta a podobně, ne? Navíc agresivní ochranka, špatný systém produkce... Jednoduše lidi se za své peníze necítili dobře. A upřímně, já teda taky ne.

Hmm. Tak já začnu některými věcmi, které jsi tu zmínil, Juki. Naším cílem není dělat akce, kde budou jen bachaři dozírat, jak lidi kalej. To rozhodně ne. Sami rádi chodíme pařit a mám stejný pocity, když mě někdo omezuje. V rámci velkého festivalu ale musí dojít k nějakým kompromisům – k místním autoritám, majiteli pozemku a tak dál. Třeba to parkoviště. To je problém, s nímž bojujeme strašně moc a kvůli němuž už nic nebudeme dělat v Roudnici. Ta stokoruna nejde totiž k nám. To ti může potvrdit každý člen naší produkce, že jsme strávili hodiny a hodiny přemlouváním členů toho sdružení, kterému letiště patří. Snažili jsme se, ale jednoduše to prostě není možné. Co se týče ochranky: naše firma je využívaná i ostatními promotéry a vždy se snažíme říct si co a jak. To, že se tam najde nějakej trouba, který se chce poprat, my neovlivníme a řešíme to většinou na místě. Jednou se nám stalo, že lidi v terénním autě probourali zábrany, protože chtěli vidět Underworld. Pak je ochranka logicky vynervovaná. Je to jednoduše o těch lidech. Některé věci a problémy vznikají na místě a ty prostě neovlivníš. Třeba kauza s víčky od lahví na prvním Creamfields. Přišel tour manager Underworld, že prý nesmějí být, kdyby je chtěl někdo náhodu hodit. To šlo mimo mě přímo k managerovi barů.

Fajn, takže se stává, že se mění pravidla chování na festivalu třeba podle managerů slavných kapel?

Ano. My máme samozřejmě technické ridery s požadavky, ale občas se takové věci stávají. A já se to třeba vůbec nedovím. Co se týče servisu pro lidi – měli jsme sto padesát záchodů, což je opravdu hodně. Jinak ta zmiňovaná pouť. Na Techno.cz vyšla fotka s názvem "Festival nebo pouť?" Zase. My jsme strašně stáli o autodrom. Ale to není o tom, že kazíme muziku nebo kulturu – tam se jdou lidi jednoduše vyblbnout. Když jsme byli mladí, chodili jsme na něj a tady si to můžou střihnout dospělí lidi. To je celkem sranda, ne? Potvrdilo se to, co říkám. K tomu, že to bylo hodně drahé – na to, jaká tam byla produkce a line-up, jsme úplní kouzelníci. Cena je sice velká, ale v rámci možností. Nikdo si tady neumí představit, kolik stojí jedna velká slavná kapela.

No povídej, kolik?

Třeba dva milióny.

To je dost, jaký rozpočet teda může orientačně mít celý festival?

Třeba minulý rok, a to klidně řeknu, to bylo tolik, že když jsem se nad tím letos zamýšlel, tak vůbec nevěřím tomu, že jsme to podepsali. Celá produkce stála dvaadvacet miliónů korun. Opravdu jsme chtěli ukázat, že i v ČR se dá udělat festival evropského typu. Ne, že si budeme stále naříkat. Pro kapelu jsme přivezli speciální zvuk z Rakouska a podobně. Jsou to úlety, ale taky strašný náklady. A zároveň se snažíš vyjít návštěvníkům vstříc a musíš teda víc tlačit na sponzory. Byli jsme vnímaní tak, že chceme ze všech co nejvíc vytřískat, ale můžu ti říct, že kdyby nám šlo o prachy, tak děláme něco úplně jinýho.

Opravdu? :)

No ne, vážně, vezmi si, že třeba minulý rok to fakt nevydělalo. Chtěli jsme scénu posunout někam dál. To, ale peníze nepřinese.

Tak počkej, v tom případě se hned vrhněme na Creamfields 2004 a celou sérii průserů, které se staly. Festival skončil velkým krachem a cela JPA musí být šíleně zadlužená. Takže, možná začni... spusť, Jirko.

Creamfields 2004 byl fakt průser. Jedna z hlavních příčin, proč to takhle podle mě dopadlo je, že jsme se, jak říká můj kolega, utavili. Ten rok byl pro nás velmi náročný. Dělali jsme hrozně moc akcí a byli tak vyčerpaní, že jsme to prostě nedotáhli. Celá příprava festivalu začala pozdě. Navíc jsme čekali na headlinery - Prodigy do poslední chvíle. A ve finále jsme se dozvěděli, že nemůžou přijet, protože jsou pořád ve studiu. No a začali jsme hledat náhradu. Měli jsme tu třeba Goldfrapp, což je fantastická kapela. Naskýtaly se jen dvě možnosti a já jsem chtěl Creamfields pro tento rok zrušit. Raději ho nedělat, než riskovat. Bohužel, to ale bylo tak rozjeté, že jsme nemohli ustoupit. Ten duch toho festivalu byl špatný –byli jsme psychicky hodně dole. Tak třeba line-up...

Ano. Třeba line-up. K tomu by ses asi určitě vyjádřit měl. Mnoho lidí vnímá vystoupení fragmentu Public Enemy jako naprosto jasný podvod. Ačkoliv mi váš bývalý manager Petr Suchánek říkal, že Public Enemy v téhle sestavě v létě jezdí, nemůžu si pomoci, ale jeden jediný člen – navíc hudebně nejméně významný s bandou přicmrndávačů je vzhledem k reklamní kampani trošku příliš. Neříkám, že se to stalo poprvé vám a nikomu jinému, ale kdyby někdo opravdu chtěl, může se s vámi poprat s obchodním zákoníkem v ruce. Dokonce jste se ani nevzmohli napsat oficiální vyjádření...

Mě to samozřejmě strašně mrzí. Vždycky, když jsme dělali akce na KC Karlov i Creamfields, tak jsme line-up doručili. Spousta lidí nám nevěřilo, že přivezeme Underworld, Kosheen a další. I začátky na KC Karlov s tím Jaydeem byly takové. Volali mi ještě večer lidi, že slyšeli, že nepřijede. Na tohle jsme si dávali vždycky hrozně velký pozor. To co se slíbilo jsme vždy dodrželi. Proto jsme z téhle situace velice rozčarovaní. Nespěchali jsme s vyjádřením, neboť jsme si ho chtěli pořádně rozmyslet. No. Šlo, ale zhruba o tohle. Agentura, která je sice na trhu, ale mi ji moc dobře neznali, nám nabídla...

Jak se jmenuje ta agentura?

NTUSN. To jsou Britové, ale vesměs lidé, kteří se vždy chytnou nějaké nabídky a potom ji pouští do kontinentální Evropy. My jsme se jich zeptali, jestli jsou Public Enemy schopni přijet a oni odpověděli, že ano. V tu chvíli jsme měli dobrého headlinera a byli rádi. Jenže po dvou nebo třech měsících nám přišla odpověď – vlastně sestava Public Enemy. Totiž Flavour Flav, Lord G který vyhrál nějakou soutěž...

Já neříkám, že tihle lidé jsou úplně bez významu, ale to že jste propagovali kompletní kapelu a ta nepřijela. Místo toho jsme shlédli trapné vystoupení, ze kterého lidé odcházeli... Tím jste, myslím, ztratili hodně důvěry. Spousta lidí tomu říkalo dost jednoduše "šméčko".

Já osobně bych tomu šméčko neříkal, i když být v pozici toho návštěvníka, tak možná ano. Nevím. Bylo to prostě dáno tím, že jsme v tom zápalu stále věřili, že dorazí kompletní Public Enemy, protože jsme je začali inzerovat. Říkali jsme jim, že není jednoduše možné, aby nedorazili, protože už jsme začali inzerovat. A oznámit to takhle by byl fatální konec Creamfields. Bohužel se to nepodařilo. Takže tři týdny před fesťákem jsme věděli, že Public Enemy nepřijede v kompletní sestavě. Ale prostě ta nervozita a to psycho s tím zapříčinila to, že jsme tomu nevěnovali moc pozornosti. Uznávám. Posrali jsme to. Ale stalo se to ačkoliv jsem myslel, že se mi to nikdy nestane.

Takže tady teď uznáváš svou chybu?

Jo, jo. Byla to chyba. Správný postup by asi byl takový, že to odkomunikujeme dostatečně a dáme na bránu nápisy.

To byl ostatně jeden z návrhů a podmínek kdysi vznikající asociace promotérů, ne? Informovat návštěvníky včas.

To byl. Tenhle rozhovor právě využívám k tomu, abychom si o tom spolu takhle popovídali. Nechci psát žádný strohý plky, že se omlouváme. Takhle to bude alespoň vysvětlený. Kdybych se na sebe díval z druhé strany, taky bych byl nekompromisní. Ale v té chvíli, ta situace byla úplně jiná. Byli jsme totálně zahlcení a na dně. A těmhle věcem jsme nedávali důraz, chápeš. No a pak to vyznělo, jak to vyznělo. Navíc jsme si to museli nechat pořádně uležet v hlavách, dostat se z toho nebyla vůbec žádná legrace – teď už máme trošku odstup.

Dalším problémem byl problém s Panjabi MC. Prý bylo všechno z playbacku a došlo i k nějakým technickým zádrhelům...

Podívej. Panjabi MC jsme znali jen z nahrávek. To znělo naprosto perfektně. Navíc vyhráli cenu MTV. Řekli jsme si teda, že je pozveme. Dorazilo jich opravdu hodně a na to, v jakém byli počtu, to fakt nebylo ono. Nehráli, ale z playbacku! To není pravda. Na CD měli jen samply, nebo takový ten indický tón. Primárně to ale byla jejich produkce. Za to necítím žádnou odpovědnost.

Slyšel jsem dokonce několik velmi šťavnatých fám, prý na tebe podali trestní oznámení.

Kdo? Panjabi MC?

Ano.

To je naprostá blbost. Všechno proběhlo jak mělo. Nicméně, neslyšeli jsme je live a nečekali, že to bude tak špatné. Nechápu, proč by na nás měli podávat jakékoli trestní oznámení. Zvuk měli jako všichni ostatní a to, že například basy poslali někam úplně do tramtárie, není naše chyba.

Stejně tak se ke mně dostala informace, že někteří dodavatelé na vás podali trestné oznámení kvůli komunikačním nesrovnalostem a financím.

Nepodali, s každým se domlouváme o postupu. Samozřejmě, stále ještě dlužíme peníze některým dodavatelům, ale mojí prioritou je vždy vyplatit umělce – a ty jsme zaplatili.
Neudělali jsme to, co si myslí spousta lidí a neposlali JPA do konkurzu. Chceme být tady na taneční scéně a chceme se znovu postavit. Nepojedeme model jiných promotérů, že dluží peníze třeba pět let. Hledáme varianty tak, aby byli lidé spokojení. T-servis s námi bude dělat další akci – Tiësta. Prostě se snažíme hledat cestu. Ozývaly se samozřejmě hlasy – máte s.r.óčko, pošlete to pryč a tak... Když jsem nad tím ale sám přemýšlel, tak to nechci – není to východisko.

Creamfields 2004 teda skončili finanční katastrofou. Nechceš prozradit jak velkou?

Velký průser. Víc neřeknu.

Tak alespoň řádově... :)

Já jsem holt z trochu jiného těsta. Tady by se očekávalo, že ze sebe udělám model, ze kterého se každý rozpláče. Prostě to byl šílený průser. Ty se ale musí holt řešit. Vypořádáme se s tím férově a s každým se vyrovnáme.

Dobrá. Co příští ročník? Neber to jako ironii, ale bude? Prý ti Cream UK vzal licenci...

Máš špatné informace. Respektive naprosto fantastické informace. Mně taky volali lidé s tím, že mi sebrali licenci. Tak jsem si z nich dělal legraci, že máme takovou dřevěnou tabuli, na které ta licence visí. No a když to jde blbě, tak nám jí šéfové z Anglie strhnou a roztrhají přímo před námi. :) Ne. O licenci na Creamfields jsme nepřišli. Teď jsem byl v Londýně a oni chtějí Creamfields dělat samozřejmě dál. Řešíme spíše, jestli má cenu tady dělat takovýhle importovaný festival. Lidi to tady prostě nějak neberou. Nic neocení, protože si myslí, že máme všechno na stříbrném podnose. Ačkoliv nám teda Cream hodně pomáhá, to ano. Booking, ale dostáváme, protože odvádíme dobrou producentskou práci. Jsme schopni se o kapely takového formátu dobře postarat. Lidi ale cizí věci napřijímají. A značka Creamfields se za ta léta dost změnila. Nebo alespoň já to tak vidím. Britský Cream ale je stále o něčem jiném. Zakladatel Creamu byl klasický ticket-out. Jednoduše ten, co levně nakupuje vstupenky a prodává je na černém trhu. Víš, začínal úplně od nuly a se svojí holkou si dokonce sami roznášeli letáky a podobně. No a stalo se z toho, co se stalo. Takže, když znáš ten základ, nemůžeš říct, že jde jenom o prachy. Pomohli mnoha lidem a celé to posunuli dál.

Budou teda Creamfileds příštím rokem, nebo ne?

Nevím. Nedokážu na to teď odpovědět. Během příštích čtrnácti dnů se musíme rozhodnout. Uvažujeme o tom, že uděláme vlastní menší festival.

Kolik lidí přišlo na festival letos? Víš to?

Úplně přesně. Osm a půl tisíce. Ačkoliv jsme plánovali víc. Byli jsme holt zvyklí na dvacet tisíc. Od začátku jsme z toho neměli dobrý pocit. Došla energie a my to jednoduše pokazili.

Nezdá se ti, že scéna se dostala úplně do jiné roviny, každý se snaží dělat větší a větší akce...

Nedávno jsem o tom přemýšlel. Určitě ano. Myslím, že každý promotér pomýšlí na to, že udělá velký festival, na který přijde spoustu lidí. Je to asi vývoj každého. Kdo to tak necítí, oslovuje zase ty, kteří nemají rádi masovky. My se pokoušíme dělat různé varianty. Možná použiju hloupý příklad, ale je to jako modelář, který nejdřív staví malý letadýlka a postupně chce dělat větší modely. Nemusí to ale nutně znamenat, že tomu bude na škodu. Velký festivaly mají také své kouzlo, to jsem viděl letos na Glostonburry. Takovou náladu a atmosféru jsem nikde před tím nezažil. Nemá ale cenu to za každou cenu dělat obrovský, tím směrem se chceme vydat v příštím létě. I média ze scény se zvětšují, mají daleko větší finanční nároky a s tím se promotér musí neustále vypořádávat. Kde jsou ty doby, když jsem s Danem Kafkou seděl na zahradě a plánovali jsme kampaně na akce za úplně jiných podmínek. Také jsem se setkal s divným paradoxem, servery a někteří klubeři opěvují zahraniční festivaly s velkým line-upem a rozměrem. Když je něco podobného v Čechách, spíše je to odrazuje s tím, že je tam příliš mnoho jmen, které by chtěli stihnout.

Tvoje agentura má také vlastní a velmi rozsáhlý booking českých DJs. Dokonce se dá tvrdit, že dnes máte ve své stáji všechny ty naše opravdu úspěšné.

Booking dělám spíše jako svůj koníček. Prvního jsem měl Michaela Buriana. Ten začínal na naší akci na třetí stagei. A on je vlastně člověk, kvůli kterému to dělám. Několikrát jsem se teda na to už chtěl vykašlat, protože se opravdu cítíš jako Sysifos, který táhne balvan. Ale jenom díky tomu, jaký je to opravdu člověk, jak je nadšený, jak ho to drží a funguje, to má pro mě smysl.

To se nedivím, vždyť mu to dost pomáhá.

Ano, ale mně taky. Když jsem s ním poprvé vycestoval do Anglie, bylo to strašně v pohodě. Žádný stres, žádný tlak. A hlavně, Michael Burian nezklame. Když někomu říkáš, vezměte Michala, dejte mu šanci a on ten dav ve finále úplně rozseká, je to moc dobré. No. Potom jsme vzali další DJe, kterým chceme nějak pomoct. To mě asi zajímá nejvíce. Vůči cizině jsou strašně nedocenění. Bezhlavě opěvujeme zahraniční DJs, ale často nedosahují takových kvalit jako ti naši. A bez podpory se nedostanou tam, kam by měli. Všichni cizinci se sem mimo jiné snaží dostat. Máme totiž nadšené publikum. A já jsem vlastně udělal ten booking, abychom jim to natřeli.

Jakým způsobem váš booking funguje?

S DJs jako je Loutka nebo Tráva to jde samo o sobě. Ti jsou dobře známí a popostrkovat nepotřebují. Dáváme jim ale servis. Je tady ještě stále hodně promotérů, kteří utíkají bez zaplacení - nebo obstarají nekvalitní sound systém či gramce. Tím mu kazí tvorbu a my se snažíme, aby všechno bylo v nejlepším pořádku. Když DJs nemají peníze, nemůžou se pořádně své práci věnovat a to se od nich očekává. Primárně je však chceme tlačit do zahraničí. Přesvědčit lidi, že máme kvalitní umělce. Michael Burian například nedávno hrál s Johnem Digweedem. Jinak jsme byli na masové akce v Mexiko City, kde na Michala tančilo dvě stě padesát tisíc lidí. To byla perfektní odměna. A světe div se, nebyla finanční. :)

Mimo českých hvězd máte v bookingu i dvě kuřata – Spyra a E-Lite.

Ano. Rád se na ně soustředím. Vidíš, že nejsou zkažení. Jde z nich energie a opravdu se snaží. Třeba Spyro má velký potenciál. No a E-Lite se také snaží. Hodně lidí říká: "Vykašli se na to, co z toho máš?" No co, je to můj příspěvek té vaší čerstvé krvi, Juki.

Nenapadlo vás někdy udělat ryze český festival?

Napadlo. Ale zklame tě český kluber. Prostě nepřijde. Respektive přijde, ale ne v takovém počtu. Fakt, že jo. To je další věc proč tlačit naše DJs. Češi musí nad svými umělci přestat ohrnovat nos.

Na listopad se chystá do T-Mobile arény velká masová akce s Tiëstem. Jakým způsobem se na akci podílíš? Nebo ji i přes finanční problémy celou děláš? Jak znám některá čísla z předprodejů, již dva měsíce před akcí bylo prodáno několik tisíc lístků. To je v našich podmínkách takřka neuvěřitelné.

Tiësta jsme poprvé přivezli na Creamfields. Mně osobně se to teda moc nelíbilo, ale lidi byli kupodivu připravení. Měli transparenty s nápisy "Welcome to Czech" a tak podobně. Potom jsme byli v Berlíně na akci, kterou organizoval Paul van Dyk. Dělal to ve vlastním městě pro vlastní publikum. Paul zahrál a pak přišel Tiësto a to publikum rozsekal. A už se zdálo, že není kam dál a jemu se to vždy podařilo posunout. Ano, je to v současnosti DJ number one. No. Známe se s managementem a tak jsem ho zabookoval. Sice nechtěl přijet, protože bude mít dvě akce za sebou, obě pro pětadvacet tisíc lidí a dohromady na nich odehraje sedmnáct hodin. Bál se teda, že bude vyčerpaný a hraní v Praze nezvládne. Nakonec přeci jen přijede zahrát.

Jednu akci už máte v Téčku za sebou. Jaké máte z Arény zkušenosti? Já jsem bohužel sloužil během minulé sezóny v armádě a tenhle podnik mi utekl...

Byl to takový experiment. Je to rozhodně nejlepší prostor, který tu na něco takového může být. Když jsou lidi na jedné ploše, tak je to moc nebaví. Tady jsou terasy a tak...

Jaký je pronájem?

Zhruba půl miliónu korun a jsou v tom dost nekompromisní. Dělají tam pravidelně koncerty a ty jim to zaplatí.

Hodně se spekuluje, kdo všechno doplní line-up...

Určitě to bude Michael Burian, ze Slovenska Tkáč & Haverlík, LayDee Jane a o dalších diskutujeme. Trošku nám to totiž zkomplikoval Tiëstův manažer, který chce po Michaelovi, aby hrál pomaleji a po LayDee Jane, aby nehrála cheezy trance, který už stejně nehraje... Je to strašně spletité a nějak to dáváme dohromady. I tlak DJs, kteří si chtějí zahrát, je celkem značný.

Na závěr se vrátím k rozhovoru s Alešem Blehou. Četl jsi ho? Položil jsem mu otázku ke komunikačnímu prostředí mezi českými promotéry a on básnil, jací jste kamarádi. Stejná teď míří i po tobě.

Aleš Bleha je na mě moc velký "myslitel". Vždycky, když jsem s ním, tak se dostáváme do šíleně dlouhé diskuse až ke hvězdám. Svým způsobem ho ale mám rád. Já s ním měl několik konfliktů v tom, že občas odcházel od časopisu k promotérství. Několikrát o akci v KC Karlov prohlásil, že je to akce roku. Chtěl udělat velkou reportáž, kdy jsme mu domluvili Afriku Islaama i s Westbamem. Když jsem ale pak otevřel časopis, byla tam perfektní reportáž o elektru, ale ani ň o KC Karlov. Sliboval perfektní reportáž, ale byly tam vybledlé fotky, divní lidé a tak. Vypadalo to prostě jako úděsná akce. Na druhou stranu obdivuji jeho komunikaci s lidmi. A stejně tak jako on má produkční výhrady ke mně, já mám výhrady k němu. Třeba DJové na letošním Summeru byli velmi nespokojení jak o ně bylo postaráno. V některých případech tam byli fakt jako ocasové. Mám i výhrady ke zvuku a podobně. No, nicméně Aleš je bohém a já mám rád bohémy. Jeli jsme spolu na Pohodu a nemám s ním problém. Mám problém s lidmi, co dělají podpásovky.

Hele a ty neděláš podpásovky?

Já si myslím, že ne. Opravdu ne. Krom letošního kolapsu necítíme podpásovku. Se všemi se vyrovnáváme a snažíme se být korektní.

Fajn. Naťukl bych ještě jedno téma. Žurnalistika na české taneční scéně z pohledu Jirky Pokorného.

Já bych novináře rozdělil do dvou kategorií. Ti, co píší do novin a ti, co na internetové servery. Ti, co píší na weby, jsou vlastně nadšenci, kteří se tomu fakt věnují a žijí tím. No a ti z novin to berou tak, jako že jsou nějaké akce a že by o nich měli něco napsat. Vždycky jsem si ale myslel, že tady chybí objektivita. Pravda, to asi říká každý promotér. Třeba reportáž z party na serverech začíná tím, jak si ten kluk myl nohy ve vaně, píchnul na ulici kolo a stopli ho policajti. A to už si čtenář říká, no do prčic to asi byla špatná party! On napíše o tom, jak hrozně přijel zpruzelej na festival, ale o festivalu samotném pomalu ani zmínka. Vím o reportážích v Anglii nebo Německu a tam je to vyvážené. Když promotér udělá průser, tak se to napíše, ale subjektivní pocit podporovaný nějakou mystikou tam, myslím, nepatří. Takhle se dá psát o muzice, ne o produkci party. Sáhodlouhé úvahy o tom, jak byl někdo nasranej od rána, jsou fakt mimo.

Tak tohle by měl být spíš apel na majitele serverů, aby nekvalitní materiály nepouštěli mezi lidi.

To určitě. Ale není to jen internet. Třeba o Lighthouseu napsal jeden redaktor MF velmi špatný článek jenom proto, že jeho manželka nedostala VIP. Ten redaktor se vůbec neohlížel na fakta a rovnou to zaříznul. U nás novináři prostě za každou cenu hledají problém a jen dýchají s promotérem a čekají, kdy zakopne. A pak mu to hned natřou. To prostě není dobrý. Na druhou stranu jsou to lidi, kteří nám pomáhají mezi klubery dostat to, co chceme dělat, takže je to nedílná součást scény.

Juki & Dancer