Floex: "Říkám tomu smetišťový přístup..."

U většiny rozhovorů s producenty elektronické hudby je má první otázka většinou nachlup stejná, abych si udělal obrázek, co za tím úspěchem vězí. U tebe to možná bude zbytečné, protože ty jsi na pódiu s klasickými nástroji k vidění často, ale zeptat se mohu. Předcházelo tehdy albu Pocustone studium lidušky?

Já jsem hrál zhruba od šesti let na klarinet, což překvapivě nebyl nápad mých rodičů, ale opravdu můj vlastní, i když tenkrát mě lákaly spíš bubny, to přiznávám... A vlastně taky saxofon, protože tehdy jsem si tyhle dva dechové nástroje pletl.

Takže na piáno vůbec neumíš, nebo to přišlo až potom?

S tím piánem je to tak, že si na něj doma brnkám a do svých skladeb ho používám, ale rozhodně nemůžu říct, že umím hrát na piáno. Mám v něm docela omezené možnosti, ale přesto je to pro mě hrozně inspirativní nástroj. Každopádně veškerá piána, která na té nové desce uslyšíš, tak ta jsou ode mě a nejedná se o žádné samply... Piáno má přeci jen hodně specifický charakter. Je takové těžké, melancholické, já ho nahrávám často i s tlumícím pedálem, který odfiltruje určité frekvence a pak to vytvoří úplně jinou barvu, kterou ještě ekvalizérem zvýrazňuji. Takže nakonec je z toho ve finále jiný zvuk – takový špinavý a jinak barevný...

Myclick, Floex a Marián Petržela

Doba už přeci jen pokročila, takže dneska si muzikanti nepronajímají drahá profesionální studia, ale většinu věcí si dělají v domácím prostředí... Předpokládám, že u tebe to bylo podobně, nebo se pletu?

Nepleteš, tak 99 % té desky vzniklo u mě doma postupným procesem nahrávání a dá se říct, že tím nejdůležitějším nástrojem je pro mě mikrofon. Tím pádem je tam hodně akustických nástrojů, které pak míchám se světem elektroniky - takže piáno, klarinety, saxofon, zvonkohry, kalimba...

Kytary...

Kytary ne. Kytaru moc nemusím, abych se přiznal. Já hlavně nemám ani na kytaru talent, prostě mi nějak nejde pod prsty...

Asi nebudu jediný, kdo ti po tvém neskutečném debutu Pocustone, který jsi dal navíc dohromady jako mladíček a všem vyrazil dech, vyčítal to následné lenošení. Jasně, sem tam jsi nás chlácholil s muzikou k počítačovým hrám, ale proč výroba následovníka tak zatraceně dlouho trvala? Celých dlouhých deset let...

Ony to nebyly jenom hry, já jsem hlavně dodělával školu, kde jsem se věnoval multimediálnímu umění, to mě docela pohltilo. A právě AVU jsem úspěšně dokončil před čtyřmi roky...

Takže na album Zorya jsi vlastně měl jen ty čtyři roky.

To ale nemůžeš takhle počítat... Já jsem samozřejmě tu desku chtěl vydat už dřív, ale s tím dosavadním výsledkem toho, jak se vyvíjela, jsem pořád nebyl spokojený.

A jak jsi na tom dneska s Pocustonem? Nemáš takové ty stavy, když si ho po deseti letech poslechneš, tak se zhrozíš, jak jsi to mohl udělat právě takhle a že to mělo být ve skutečnosti úplně jinak?

Já to mám přesně naopak. Já jsem spíš překvapenej z toho, jak to zní, a nemůžu se ubránit pocitu, že to dělal úplně někdo jiný. Vážně vůbec nechápu, jak tahle deska vlastně vznikla. :) Už jenom ty tehdejší cesty, jak se hudba vytvářela, to se s těmi dnešními procesy vůbec nedá srovnat...

Když jsme u toho, sleduješ i svoji potencionální konkurenci? Kdo tě třeba teď momentálně baví? Ale nezmiňujme už tvé kamarády, mezi něž patří hlavně Matouš aka ZKA4T, Juanita a další. Spíš by mě zajímala nějaká nová jména, kterých se k mé velké radosti vynořilo za posledních pár let víc než dost...

Já se přiznám, že víc sleduju spíš ty hudebnější producenty, což znamená, že nejdu tolik po klubové muzice, po těch stylových věcech. Zajímá mě originalita a svébytnost. Například mám rád Table, což jsou kluci, které znám právě přes "AVU scénu". Dělají takové psychedelické koláže, pracují s hodně přímočarými synťákovými zvuky a vytvářejí zajímavý minimalistický psychedelický paterny. Dalo by se říct, že to je někde mezi The Knife a Joy Division. Nebo mě baví Dikolson, který dělá hodně originální věci, Fiordmoss, kteří mají zajímavý hudební obsah a líbí se mi, jak to s tou elektronikou všechno kombinují...

Takže takové ty klasické elektronické kolovrátky s automatickým bubeníkem tě asi moc nebaví...

Možná se budeš divit, ale já mám třeba hrozně rád Johna Tejadu, Apparat je taky prima. V Čechách mě často baví věci, které nejsou vůbec elektronické... Třeba Václavek nebo Zrní.

Pojďme se teď ještě na chvilku vrátit k tvému ohudebnění dvou Samorostů a Machinaria... Ta muzika vznikala tak, že ses posadil k "hluché" hře, odehrál ji od začátku do konce a při ovládání té postavičky tě napadaly různé hudební motivy, nebo jak se to vlastně celé vyvíjelo?

Ne, já jsem ty hry neprohrál až do konce... Měl jsem k dispozici ty jednotlivé scény, které ještě nebyly úplně hotové a vlastně podle toho prostředí a podle toho, co se v tom konkrétním obrazu dělo, jsem tu hudbu vymýšlel tak nějak na klíč podle atmosféry. Vlastně můžu prozradit, že připravujeme novou hru, opět ve spojení s Amanita Design, a tam už to bude trochu jinak, respektive víc vázané na nějaký děj a ne tolik statické. Nebude to jen jeden obraz, ale mnohem víc chození a víc možností...

Zatím jsem se nesetkal s nikým, koho by tyhle hry nechytly a i mě, ačkoliv hry vůbec nehraju, zaujaly natolik, že jsem jednoduše neodolal... Měl jsi třeba i nějaké reakce ze zahraničí?

Měl a samotného mě až překvapilo, kolik lidí venku tyhle hry hrálo a hlavně, že si dali i tu práci napsat mi a pochválit muziku, speciálně u Machinaria, a nabídnout třeba i nějakou tu spolupráci do budoucna. Takto se ozval třeba Bruce Crawdon, bubeník z Godspeed You Black Emperor!, nebo Joe Acheson z Hidden Orchestra, přičemž jsme se takhle domluvili na remixu jedné skladby, která vyšla 7. listopadu. Největší úlet asi byl, když mi napsal manažer Chrise Clarka, zajímal se, co dělám, ale nic z toho nakonec nebylo. No a vlastně i touto cestou jsem se seznámil s italským projektem Musetta...

...po pravdě řečeno jsi mi tím trochu vyrazil dech. Zhruba před dvěma roky jsem zaregistroval hlas jejich vokalistky a strašně toužil po tom, aby se skladba Red Star objevila na vinylu a mohl jsem ji zařazovat do svých setů. A najednou vidím tenhle projekt v tracklistu tvého alba. :) To jsou fakt náhody!

V tom případě ti můžu prozradit, že už chystají další desku a jednou z těch věcí na ní bude právě i ta naše společná skladba Nel Blu.

Je mi jasné, že se tě na to ptalo už asi sto tisíc lidí, ale zvědavý jsem od přírody... Takže proč právě Zorya?

Já jsem ten název hledal docela dlouho, jak už to tak bývá, ale nakonec mě k němu inspirovala ta úplně poslední skladba Zorya Polunochnaya. To je jedna z postav z knížky American Gods od Neila Gaimana, spisovatele, který se zabývá fantasy, a já hrozně rád pojmenovávám skladby podle jmen lidí, bohů nebo tak. Zajímavé je, že teprve až pak jsem zjistil, že se jedná o slovanskou bohyni, což mě zaujalo a vzhledem k tomu, že ta deska dýchá, alespoň podle mě, takovou noční atmosférou, nakonec jsem té skladbě přiřkl právě tenhle název...

Zorya by Floex

Zatímco Pocustone byl v klasickém plastu, teď už máš vyloženě "frajerskou" papírovou krabičku a určitě budeš snadno v každém archivu CDček k dohledání. Kdo je pod tou grafikou podepsaný tentokrát? Mám pocit, že ilustrace k debutu sis tenkrát dělal sám...

Obal nám dělal kamarád Jirka Libánský, který je shodou okolností i pianista, takže s námi možná později bude hrát a obrázky do něho Veronika Vlková, která nám zase pro změnu bude dělat při koncertech projekci. :) Zajímavostí také je, že k vinylu jsou vložené, vzhledem k tomu jeho formátu, velké příběhové obrázky. Původně jsme je chtěli mít u CDčka, ale nakonec nám to nějak koncepčně nesedělo a narušovalo by to čistotu toho obalu a tady to přeci jen mnohem víc vynikne... My jsme se hodně u toho CDčka soustředili na materiál a kvalitu tisku. Použili jsme i speciální stříbrný papír, který v různém světle hází takové měsíčně-prachové odlesky.

V odlesku obalu vidím tedy u skladby Veronika i odlesk k této konkrétní Veronice...

Je to tak... My jsme měli na Vltavě s Veronikou asi dva roky vlastní pořad, který se jmenoval "Mikrofontána" a byl zasvěcen imaginaci v hudbě. Vymýšleli jsme různé pohádky a představy na jednotlivé skladby a také jsme se snažili tyto představy vyvolat v posluchačích. Nyní jsme si dali pauzu na dobu neurčitou, abychom nespadli do stereotypu, ale kdo ví, třeba se k tomu ještě někdy vrátíme...

Teď maličko od milé "Zorky" odbočíme. Když se křtila Mythematica, viděl jsem vás s Matoušem v pro mě dosud neznámé roli dýdžejů... Budete v tom pokračovat, nebo jste si jen chtěli zkusit, jaké to vlastně je?

Je pravda, že už dlouho jsme si spolu nezahráli a vystupujeme teď spíš samostatně. Já jsem si užil třeba set na Letní filmové škole a každého vždycky překvapí, že nehraju chillout. :)

To mě taky zajímá – takže co vlastně hraje DJ Floex?

Jako DJ hraju poměrně našláplé věci, klidně i electro, ale je pro mě důležitý, aby v té selekci byly skladby, které v sobě mají zakomponovanou nějakou hudebnost a jednoduše, aby mě zaujaly tím, že jsou originální a něčím netradiční... Navíc mě ten DJing neskutečně baví, takže pokud by mě někdo chtěl někam pozvat, budu moc rád!

Teď po vydání desky tě ale zcela logicky budou spíš produkční klubů zvát za účelem živého vystoupení. Popiš nám tedy, jak aktuálně vypadá Floex live...

To koncertní vystoupení budeme absolvovat ve třech, to bude takový ten základ, a sestava je následující: Marián Petržela na bicí, Jirka Javůrek na klarinet a já na ty věci okolo a samozřejmě na druhý klarinet, protože chceme hrát na různé formy těch klarinetů. Kromě klasických budeme používat i MIDI klarinety a taky basklarinet, takže to bude svým způsobem instrumentálně specifické. Časem bychom se chtěli u jednotlivých nástrojů i více prostřídávat.

Teď mě tak napadá... Co vlastně tvůj "dvorní" baskytarista Petr Tichý? Na toho se nedostane?

On je za tím trošku záměr... Já na té nové desce basu dost potlačuju. Je tam, ale míň viditelná. Všichni víme, že basa a beat hodně skladbu stylově definují. Já tam basy samozřejmě mám, ale takové hodně abstraktní, míň uchopitelné a přesně tak jsem to chtěl. Zkrátka basy, které nedělají melodie, ale spíš jsou položené jen na jednom tónu a třeba různě pulzují.

A vokalistek se dočkáme také, nebo se bude jednat jen o vyloženě instrumentální dílko?

My bychom rádi vokalistky, ale zatím pořád hledám a Marinella z Musetty to sem má přeci jen daleko a taky má logicky spoustu jiných starostí...

Dobře, tak kdy vás v téhle sestavě nejdřív uslyšíme?

Za sebou už máme koncert v Akropoli, na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a Flédu. Následovat bude například předskakování Submotion Orchestra 25. listopadu a na samotný křest si budete muset počkat na začátek příštího roku... To už bychom měli být dostatečně sehraní. :) Přeci jen to nacvičujeme v úplně jiném složení než kdysi a taky bychom byli rádi, aby tam ve srovnání s tou deskou byl nějaký posun. Aby to neznělo nachlup stejně jako na albu, ale třeba tam byly i různé finesy, které nás při tom zkoušení ještě napadnou...

A dojde v rámci vystoupení i na skladby z alba Pocustone, nebo ty už zůstanou navěky zapomenuty?

Dojde, ale nebude jich tolik a projdou si určitými úpravami. Třeba jednu skladbu z něho si chceme zahrát jenom na ty klarinety bez jiných podkladů. Pro mě je docela těžké do toho znovu vstupovat, protože mi přijde, že ta nová deska je stylově někde jinde a cítím z ní úplně jinou energii...

Doufám, že i tentokrát jsi s tím novým albem spokojený a neměnil bys ani notu... :)

Jsem, ale nebylo to zadarmo. Já jsem 1000x tu desku předělával a 1000x ji slyšel právě proto, abych nakonec mohl říct, že jsem s výsledkem opravdu spokojenej. :) Navíc jsem k tomu měl těch deset let, takže ty věci nevznikaly v jeden okamžik a tím pádem jsou tam nastřádané různé energie.

Takže se nakonec dostáváme k tomu, že jsi během těch deseti let skutečně nezahálel a tvořil i během toho studia AVU...

Je tam třeba skladba, která vznikla před šesti lety, ale jinak se to ostatní pomalu na svět klubalo zhruba poslední rok a půl. Já jsem si dělal takovou jógu, že každý den ráno jsem si zahrál na piáno nebo na klarinet, všechno jsem to pečlivě dokumentoval a pak mě tam třeba něco zaujalo a to jsem později nějak rozvinul až do skladby, která je na desce...

Kolik na ní najdeme samplů odněkud posbíraných? Vím, že takoví The Avalanches se tenkrát chlubili, že jich měli na svém albu 1.000, přičemž jim to počítání tedy vůbec nezávidím... :)

Tam jsou různé věci. Třeba bicí si skládám z osobní banky zvuků, kterou si vytvářím už od svých elektronických začátků, takže tam mám různé kity a pak si taky zvuky nahrávám normálně při chůzi přírodou a tak tam najdeš i zvuky rampouchů, různá dřeva, listí a tak. Osobně tomu říkám "smetišťový přístup" - skládání beatů ze zvuků z různých koutů. Třeba Petr Parléř vznikl v takovém tom glitchovém období, já jsem si z toho dělal trošku srandu a tak ten "glitch" dělám ze samplů hrnců doma z kuchyně.

Jak dlouho jste nakonec s Matoušem ladili ten výsledný zvuk celého alba?

Ta míchačka byla hodně náročná a Matouš pak sám přiznal, že to se mnou nebylo zrovna jednoduchý...

Takže po téhle desce už nejste kamarádi... :)

Ale to určitě jsme a pomohlo mi, že Matouš moc dobře ví, jakej jsem magor. Bylo to jenom o tom, abychom našli tu vzájemnou rovnováhu, protože my dva jsme jako jin a jang a navzájem se doplňujeme, jenom nesmí převážit ten jin nebo jang. :) Já jsem chaotickej, emocionální a hodně intuitivní, zatímco on je víc techničtější, racionální a koncentrovanější a tohle, když se vyváží, tak to pak působí naprosto dokonale.

Matouš se také nedávno pochlubil nějakými remixy, jak jsi na tom s remixováním ty? Láká tě to?

U mě je problém, že mi to trvá hrozně dlouho, takže víc jak dva tři remixy ročně prostě nezvládnu. Pro mě to je to to samé, jako když dělám vlastní skladbu. Aktuálně jsem remixoval třeba ty Hidden Orchestra a ještě pár věcí se v dohledné době rýsuje... Třeba bychom si s Filipem Míškem, kromě toho, že spolu natočíme společnou skladbu, chtěli navzájem svou muziku přemíchat.

Jaký klíč k remixování vlastně používáš? Potřebuješ co nejvíc stop, ale pak si to nakonec stejně uděláš po svém?

To je různé, je to případ od případu, ale bohužel si dost věcí přihrávám... Většinou to tak nechci, ale nakonec mě k tomu okolnosti stejně donutí. Třeba u těch Hidden Orchestra jsem si tu ústřední melodii přehrál na klarinet...

Hidden Orchestra - Dust (Floex Remix) by Floex

Děkuju moc, že sis udělal čas na rozhovor právě teď, když zkoušíte, a toho živáku už se fakt nemůžu dočkat!

To já děkuju za prostor a jen doufám, že tě bude bavit...

Ptal se Myclick v říjnu 2011.

foto: Dancer dancer@techno.cz

Floex se společně se sedmičlenným kolektivem Submotion Orchestra představí 25. listopadu posluchačům v Městské knihovně na Mariánském náměstí v rámci večera Music Infinity!