Béla En: "Je nasnadě, že si diváci Frisbee dostatečně nevážili..."

Myslím, že pro začátek nebude od věci v rychlosti připomenout tvoje profesní začátky. Pokud si dobře vzpomínám, začalo to u počítačových her, že?

Ano, ještě jako student jsem poměrně dost času investoval do hraní počítačových her a toužil jsem je recenzovat v tehdejším časopisu. Bohužel jsem na nábor redaktorů nepřišel včas, takže jsem se nakonec rozhodl vydávat časopis vlastní. Byl to vlastně software - elektronický magazín Pařeniště, který si lidi posílali po BBSkách - předchůdci internetu. Šlo o docela úspěšný elektronický magazín a díky němu si mě všimli v novém periodiku s názvem Score, kam jsem po čase nastoupil jako recenzent. Do psaní mi často hrálo pražské Radio 1 a jednou jsem na jejich webové stránky poslal dotaz, co všechno člověk musí udělat pro to, aby mohl moderovat. Odpověděla Klára Nemravová, že prakticky nic a že ať se přijdu ukázat a uvidí se. Přišel jsem tam s nápadem udělat pořad o hudbě používané v počítačových hrách a vedení rádia to zaujalo. Postupně jsem se seznámil s DJi a jeden z nich, Nigel Demon, mě nechal chodit do jeho Klubu X, který stál na místě legendárního Sluníčka, abych se tam naučil mixovat.



Stal ses teda regulérním moderátorem úspěšného rádia a po ukončení aktivit v herním světě se začal hudbě věnovat naplno.

Kromě práce v rádiu jsem psal pro různé hudební časopisy, jako Rock & Pop nebo tehdejší Tripmag, který v té době redakčně vedl Honza Babka. Po jeho odchodu mi vydavatel místo šéfredaktora nabídl a já jsem ho s radostí přijal. Zůstal jsem tam dva roky a i když se vyskytly tu a tam problémy, jsem rád, co se nám za tu dobu podařilo vytvořit. Mezitím se objevila i nabídka práce v České televizi, kde jsem se na čas vrátil k počítačovým hrám a moderoval pořad Game page. Měli jsme tam hezké virtuální studio a i platové podmínky byly vynikající. S postupujícím věkem jsem však ztratil s hrami kontakt a motivaci, takže jsem po nějakém čase odešel.



Jak došlo k tvému angažmá v televizi Óčko?

Moje kolegyně v Radiu 1 Petra Ludvíková tou dobou pracovala jako dramaturg na Óčku u pořadu Frisbee. Jednou mě pozvala jako hosta a zároveň požádala o spolupráci s tím, že by nebylo od věci vytvořit moderátorský tandem. Chvíli jsme to zkoušeli, ale zjistili jsme, že máme trochu jiný vkus i představu o směřování pořadu, takže jsme nakonec začali pořad dělat na střídačku každý sám. Ve firmě se později změnilo vedení a Petra musela odejít. Na její místo přišla modelka a v té době začínající DJka Míša Salačová. Upřímně jsem z toho byl dost rozpačitý, protože jsem o ní do té chvíle neslyšel zrovna pozitivní reference a málokterá modelka je i dobrá moderátorka. Měl jsem velké obavy, ale naštěstí se ukázalo, že Míša je super holka. Oba jsme byli hrozně překvapení tím, jak jsme si hned padli do noty. Byli jsme v kontaktu snad každý den a navzájem jsme se motivovali v tom být lepší. Vzpomínám si na to, jak jsme se vrátili k úvodníku z XMAGu, který jsem napsal poté, co Míša začala hrát. Dal jsem k němu její fotku s mojí hlavou a vlastně až s několikaletým zpožděním jsem se dozvěděl, jakou to u ní vyvolalo reakci. Docela jsme se tomu zasmáli. Ono se opravdu nedalo moc čekat, že bude mezi modelkami tak velká výjimka :). Spolupracovali jsme tedy velmi úzce a dokonce jsme i společně hráli na sérii parties Frisbee Live v Chapeau Rouge.



Všechno tedy klapalo na jedničku. Tedy až do chvíle, kdy Míša otěhotněla a musela odejít.

Míša odešla s tím, že se po porodu vrátí. Chtěl jsem Frisbee do té doby moderovat sám, nicméně to se vedení televize vůbec nelíbilo. Začala se shánět za Míšu náhrada. Na konkurzy chodili nejrůznější lidé, včetně poměrně známých tváří, ale nikdo neuspěl. A nakonec se objevil Raego, mladý klučina, kterému řekli, že David Guetta má být pro něj hlavním interpretem, a slibovali si od něj, že přitáhne mladé komerční publikum. On si pořad začal dělat podle svého a ani příliš nereagoval na nabídky pomoci ode mě ani od Míšy. Nejenže jeho pořady už nebyly nekomerční, ale často šly i za hranice taneční hudby. Nikdo se bohužel nepozastavil nad tím, že Frisbee už není pořad o taneční hudbě a začíná ho sledovat úplně jiná skupina lidí.

Jak vlastně situace v televizi Óčko vypadá?

Óčko má svoje vedení, pod kterým je programová ředitelka a dramaturg. Oba dva možná rozumí svojí práci, ale ani jeden z nich nerozumí hudbě. Dramaturg se v podstatě orientuje pouze podle světových hitparád a dodává k tomu domácí skladby s komerčním potenciálem. Chápu, že sledovanost je důležitá, ale určitě ji lze dosáhnout i vkusněji. Óčko má spektrum svých pořadů, mezi nimiž jsou kromě písniček na přání a podobných věcí i úzkoprofilové žánrové věci typu Frisbee. Pochybuji, že vznikly, aby měly velkou sledovanost, spíš šlo o žánrovou pestrost hudební nabídky. Jakmile ale přišla finanční krize, věci se začaly měnit. Skončila spousta pořadů a odešla řada moderátorů. Vlastně mi tuhle někdo v Óčku řekl, že jsem tam z těch dlouholetých zbyl jako poslední. :)



Změny se nakonec dotkly i tvého pořadu…

Vzhledem k tomu, že marketing Óčka nefungoval a nebyl za šest let schopný pro Frisbee najít sponzora nebo jiný dostačující finanční přínos televizi, začala pro Óčko pracovat specializovaná agentura. Reklamní časy údajně naplňuje dobře, bohužel s příchodem peoplemetrů to vypadá, že žánrové pořady mají mizivou sledovanost. Další věcí, která se týká Frisbee, je to, že ani promotéři velkých festivalů či klubů, nedávali pořadu téměř žádný reklamní prostor. Čekal bych z jejich strany nějakou aktivitu. Jenže ono je to těžké, když všichni chtějí všechno zadarmo, Aleš Bleha a Pavel Tesař mají kvůli dluhům na Óčku stopku a United Music radši inzeruje na Evropě 2, protože jejich publikum vlastně ani z taneční scény není a nějaké Frisbee je vůbec nezajímá.

Na druhou stranu se dá zodpovědně konstatovat, že Frisbee byl během svého fungování relativně unikátní pořad. Ani v zahraničí podobné pořady o taneční hudbě ve větší míře neexistují…

To je naprostá pravda. Dokonce i takový Pete Tong ve Velké Británii vysílá pouze na internetu. V zahraničí taneční pořady pochopitelně existují, ale jsou výhradně komerční. Je nasnadě, že si diváci Frisbee prostě dostatečně nevážili.



No a čím si to vysvětluješ?

Co si budeme povídat, taneční scéna je v současné chvíli ryze minoritní záležitost. Navíc po večerech chodí většina lidí za zábavou a nedívají se doma na Óčko. Velký krok dopředu byl prodej pořadů internetovému portálu Stream.cz, nicméně zdejší sledovanost žádné peoplemetry nezaznamenávají. Mojí vlastní aktivitou bylo umisťování dílů Frisbee na kanál YouTube. Ten se mimochodem velice osvědčil, protože například rozhovor s Deadmau5em, který jsme natáčeli před rokem a půl, sbírá ohlasy skoro obden a vidělo ho přes 60 000 lidí. Až takové věci podle mě mají opravdový smysl.

Velký rozruch a rekordní sledovanost získal rozlučkový díl. Můžeš ho přiblížit čtenářům, kteří ho ještě neviděli?

Byl to díl, ve kterém jsem lidem řekl, jak je to doopravdy s Davidem Guettou a potažmo taneční scénou. Řešili jsme například fakt, že první dvě alba mu složil někdo úplně jiný. A i když si v současnosti možná skladby vytváří sám, stále vykrádá od ostatních umělců osvědčené motivy. Postavil jsem vedle sebe několik jeho skladeb a názorně to všem ukázal.



Když se nad tím tak zamyslím, nebyla to první opravdu velká kauza tohoto typu? Já jen, že kdyby jich bývalo bylo víc, možná by byla sledovanost nepoměrně větší.

Pořad se nějak vyvíjel a reagoval na aktuální vývoj. Před pár lety tyhle věci nebyly podle mého názoru zase až tak palčivé. Svého času jsme měli podobného hosta, totiž LayDeeJane, která o těchto věcech mluví poměrně otevřeně. I ona má svého producenta, ale alespoň to přizná. Každopádně poslední díl trhnul rekordy, co se sledovanosti týče. Už ho vidělo přes 50 000 lidí. Spousta lidí reagovala tak, že si do té doby vůbec neuvědomovali, že ty skladby jsou de facto stejné. Reakce byly opravdu různé. Někdo třeba vůbec neřeší, že z nich někdo dělá blázny. Lidi nechápou rozdíl mezi samplováním a vykrádáním nebo jim podobné chování jako to Guettovo přijde v pořádku, protože "je to dneska normální". Radši se spokojí s tímhle brakem, který jim servírují rádia, než aby si poslechli něco méně známého, ale mnohem hodnotnějšího a lepšího. A že té dobré muziky je spousta!





Pro někoho je ale složité se k takové hudbě dostat.

Já si myslím, že pokud má někdo o hudbu zájem, cestu si najde. Podívej se například na takové Rádio 1. Už dvacet let hudebně "vychováváme" mladé lidi, a to nejen v Praze, odkud vysílá, ale díky internetu i po celé zemi. Máme posluchače z nejrůznějších končin republiky, kteří si uvědomují, jak moc unikátní tohle rádio je, a jsou ochotni vynaložit určité úsilí, aby ho mohli poslouchat. V jejich životech má svoje pevné místo, pro mnohé z nich je doslova kultovní záležitostí. Ale stalo se mi, že jsem přijel například do Brna nebo Ostravy, bavil se s mladými lidmi, kteří tam chodí do klubů, a zjistil, že o Rádiu 1 třeba nikdy neslyšeli. Nebo slyšeli, ale nikdy si ho nepustili. V tu chvíli jsem si uvědomil, že celý tenhle alternativní svět kolem Rádia 1, v němž já žiju cca 15 let, pro ně zůstává neobjevený a, přestože jde o napsání jedné webové adresy do prohlížeče, také do velké míry vzdálený. Je to na každém z nás. Buď nám v životě stačí to, co je vidět na první pohled, nebo chceme jít ještě dál a objevovat věci pod povrchem. Chce to určitou snahu, ale každý ti potvrdí, že to za ní rozhodně stojí. Pak člověk pochopí, proč se půlka světových DJů směje lidem jako jsou Guetta, Tiesto nebo jim podobným umělcům v uvozovkách.



Dostávalo Frisbee nějaké peníze na výjezdy se štábem?

Úplně minimálně. Výjezd se štábem je poměrně drahá záležitost a upřímně, já jsem to nedělal moc rád, protože ses během natáčení musel stále ohlížet na čas. Pokud jsem chtěl udělat rozhovor s DJem, který si vzpomněl, že ho nedá před, ale až po vystoupení, nakonec z něj sešlo, protože štáb už v té chvíli byl na cestě domů. Zkrátka už nebyly peníze na to, zaplatit další dvě hodiny. Když to nešlo přes Óčko, tak jsem se snažil sehnat peníze nebo jinou podporu sám. Oslovil jsem například českého zástupce firmy Pioneer, žádné peníze z toho nakonec nebyly, a ačkoliv z toho ve finále vypadl velmi zajímavý díl o DJ technice, měl jsem z toho ještě problémy. Paní programová ředitelka si totiž myslela, že mi za to Pioneer platí do kapsy bokem. Zcela stručně, s financováním čehokoliv byly problémy už od začátku vlastní existence pořadu. Ale to asi moc lidí nepřekvapí.



Někde jsem zaregistroval otázku, jestli v tvém odchodu nesehrál svoji roli také tvůj věk a schopnost spojit se s mladším divákem?

Těžko říct. Primární je, že Frisbee nemělo dostatek diváků a je pravda, že jsem k pořadu přistupoval z pohledu člověka s určitými zkušenostmi a hudební minulostí, a tudíž to pro úplného tanečního zelenáče nemuselo být zcela srozumitelné. Na druhou stranu jsem se snažil o co nejsrozumitelnější jazyk a vysvětloval i triviality. Nemyslím si, že by na taneční scéně hrál věk důležitou úlohu. Naši nejpopulárnější DJs jsou starší než třicet let, vlastně ještě o dost víc, a také na ně chodí mladé publikum. Mně je 34, ale cítím se i žiju, jako by mi bylo třeba 25. Navíc jsem pořád DJ, takže rozhodně neztrácím kontakt se scénou a i diváci Frisbee se mnou mohli být v klubu v pravidelném osobním kontaktu.



Když už to zmiňuješ, kam ses vlastně hudebně posunul jako DJ během posledních několika let? Pamatuji si, že jsi býval velký propagátor 2stepu…

To ano, ale dnes už je to dávná minulost. Tenhle styl za ty roky úplně zmizel. Desky ale ještě doma mám, takže když někdo uspořádá nějakou výjimečnou 2stepovou párty, tak si tam rád zahraju a vrátím se v čase zpátky. Můj aktuální zvuk je velmi současný a vychází z dnes velmi kreativního tech-houseu. Hraju na gramofony nebo CD přehrávače přes Traktor Scratch Pro a kontroler X1, což mně jako DJovi dává zase další možnosti během hraní a mám pocit, že se zase posouvám dál. První pátek v měsíci mám svoji rezidentní noc v Chapeau Rouge v Praze, která se jmenuje Subway a navázala na Frisbee Live, které s mým odchodem z Óčka skončilo. Hrávám tam tříhodinové sety pro plný klub lidí a pokaždé je to skvělé. Těžko dneska najít v Praze lepší místo co do atmosféry.



Dobrá. Pojďme pomalu do finále našeho povídání. Čemu se aktuálně věnuješ a jaké máš perspektivy do budoucna?

Momentálně se koncentruju právě na DJing a snažím se hrát i po klubech mimo Prahu. Jsem také v jednání s jednou televizí, kde bych se teoreticky mohl brzy objevit, a hodně času věnuju sportovní televizi Eurosport, kde už několik let komentuju různé sportovní přenosy. Uvidím, co přinese budoucnost. Každopádně chci dělat něco, co má smysl a za čím bych se mohl spokojeně ohlédnout.

Nějaký vzkaz pro čtenáře Techno.cz?

Použiju slova Faithless ze skladby Music Matters. Cass Fox tam zpívá: "Řekls mi, ať se dívám více dopředu. Řekls mi, ať jdu ještě mnohem dál. Řekls mi, že na hudbě záleží”. Dívejte se tedy mnohem více dopředu a běžte co nejdál. Protože teprve potom si uvědomíte, že na tom, jakou posloucháte hudbu, opravdu záleží.



Bélovo prohlášení k jeho odchodu z televize Óčko a pořadu Frisbee:

Konec ve Frisbee!
S politováním vám musím oznámit, že po šesti letech odcházím z TV Óčko a z pořadu Frisbee. Důvodem je vypovězení smlouvy ze strany televize vzhledem k nižší sledovanosti mých dílů oproti dílům moderovaným kolegou Raegem. Každý, kdo někdy viděl, jak moc se moje a Raegovy díly liší, si snadno udělá obrázek o tom, co vlastně divák Óčka chce a jaký význam by mělo pokračování ve snaze prosadit kvalitní taneční hudbu na této televizi. Osobně mě velmi mrzí, že můj odchod z Óčka bude pravděpodobně znamenat konec nových, nekomerčních tanečních klipů na Óčku, protože nikdo jiný v této televizi o nich přehled nemá a televize tyto klipy ani nemá k dispozici. Rovněž mě mrzí, že se ukázalo, že ani když podobný pořad v TV dostane šanci, diváci, pro které je určen, ho dostatečně nesledují. Potvrdilo se tím, že není chyba médií, když nabízejí pokleslý program, ale především diváků či posluchačů, podle nichž se média musejí řídit. Světlou výjimkou je pražské Radio 1, pro které není komerční stránka rozhodující, a má můj hluboký respekt. I když už tam nevysílám tak často jako dříve, stále jsem hrdý na to, že můžu být jeho DJem - v úterý ve 12.00.

O Frisbee, Óčku a s tím spojených věcech toho je opravdu hodně co říct, ale na to tu není prostor. Řeknu jen to, že když se ohlédnu za těmi dlouhými roky, jsem spokojený s tím, kam se pořad nakonec vyvinul, a ani kdybych se mohl vrátit v čase, nic bych na něm neměnil. Můj poslední díl je celý o Davidu Guettovi. Ještě více je ale o komerčním vidění hudebního světa, o tom, že není všechno zlato, co se třpytí, a o tom, co jsem se snažil celou dobu lidem vštípit ať už v tv, rádiu nebo během mého působení v časopise Xmag. Doufám, že tento díl uvidí co nejvíc lidí a že si z něj někdo něco odnese. Protože další podobnou příležitost už z obrazovky Óčka nedostane...

Děkuji vám za nečekanou, ohromující podporu, kterou mi v posledních dnech prokazujete. I když jsem někdy pochyboval o smysluplnosti existence Frisbee, teď se ukazuje, že bylo pro mnoho z vás důležité. A to je pro mě zásadní.

Poslouchejte srdcem!


Startuje nástupce Frisbee Live - SUBWAY

Frisbee Live je sice minulostí, ale párty musí jet dál. Na stejném místě a ve stejný den najdete v Chapeau Rouge moji novou párty SUBWAY. Subway proto, že se během ní budeme hudebně pohybovat stejně jako metro (subway) pod zemí (v undergroundu). Půjde tedy o párty, kam David Guetta nesmí, a neuslyšíte tam ani nic vzdáleně podobného. Na mimopražských diskotékách se s touto akcí tedy zřejmě nesetkáte, ale nevadí! Návštěva Prahy za Subway určitě stojí! Všechno vypuklo s Romanem Raiem a Maciem 1.10. a bude v Chapeau pokračovat každý první pátek v měsíci a vstup je vždy ZDARMA. Mimochodem, "Pravdu o Guettovi" vidělo už skoro 60 000 lidí!