Rozhovor s Billy Nastym

Co je nového na scéně v Londýně?
Ne mnoho, ne mnoho. Minulý týden jsme tu zavírali jeden z klubů, ale jinak se toho na klubové scéně mnoho neděje. Zajímavá muzika se dělá pořád, ale scéna jako taková se příliš nezměnila.

Londýnská oficiální scéna je velmi, velmi komerční, samotného mě překvapilo jak moc. Platí pořád, že techno je v Anglii především na export?
Částečně se s tebou určitě dá souhlasit, dá se říci, že techno je dnes populárnější venku než u nás, na druhou stranu vedle klubů kde se hraje komerční hudba ještě stále existují kluby jako Atomic Jam či Lost, které myslím budou fungovat stále a kde můžeš slyšet opravdu kvalitní techno - ne sice každý víkend, ale jednou do měsíce určitě.

Proč myslíš, že techno u vás nemá silnější mediální podporu?
Možná co má co dělat s tím, že dnešní generace lidí, kteří chodí do klubů postrádají nějaké hudební znalosti, přijde mi, že hudba není to nejdůležitější, co je do klubů vede, spíše rozhoduje jakou reklamu uvidí v časopise a jestli mají v klubu hezké go-go tanečnice, no a techno je přece jenom trochu jinde a má jiné priority. Na druhou stranu ale Anglie vždycky měla a bude mít silnou technoscénu a to se nezměnilo a nezmění, uvědom si třeba to, že spoustu lidí, kteří se dnes v zahraničí stali uznávanými producenty, inspirovali britští DJs, náš techno export pomohl nastartovat scénu v jiných koutech světa, takže to myslím není tak špatné.

Můžeš prozradit něco o vzniku britské technoscény?
Nejstarším a nejdéle fungujícím klubem u nás je myslím Orbit v Leedsu, takže to můžeš brát jako pomyslnou kolébku techna v UK, ale nejdůležitější byli samozřejmě lidé, kteří se nebáli experimentovat a definovali zvuk UK techna. Mezi takové patří třeba Mark Bell, Luke Slater či Dave Angel, kteří byli jedni z prvních, velmi důležitou roli sehrála první rozhlasová show, za kterou stáli Colin Dale a Colin Faver na rádiu Kiss FM, dá se říci že po tomhle už začínají věci nabírat spád, i když situace byla stále velmi odlišná od toho co známe dnes, v drahém Londýně se jen těžko mohl objevit record shop s tak okrajovou záležitostí jakou bylo techno. Takže tu fungovaly kluby jako Aubi, Atomic Jam či VooDoo, bylo tu pár producentů jako Slater, Mark Bell a Dave Angel, podpory se jim dostávalo od Colina Dalea a Colina Favera jakožto DJů s možností hraní v rádiu. Takhle nějak by se dal popsat začátek techna v UK.

V devadesátých letech to vypadalo, že techno v Anglii bude hodně velké, ale nakonec to dneska vypadá tak, jako by ani skoro neexistovalo. Je to sice jen takový zběžný pohled, ale v oficiálních médiích v Anglii to tak rozhodně je. Co se stalo?
Já ti nic neřeknu k tomu, co se děje na oficiální a komerční části, ty hoši si hrajou na svém písečku a my zase na svém, takže k tomu ti nemám co říct, jen bych byl rád, aby to nevyznělo, že celá britská technoscéna je v koncích, protože tak to není. Máme tady skvělé mladé producenty, kteří jsou myslím velmi progresivní a posouvají zvuk techna dále, mezi takové řadím třeba Bena Simse či Olivera Ho, myslím, že spousta dalších talentů teprve čeká na své objevení, protože mladí dnes začínají hrát dříve nežli my a mají daleko jasnější představu proč to dělají a jakého zvuku by chtěli dosáhnout, což je způsobeno tím, že scéna má pevné základy. Nemůžeš posuzovat scénu podle toho, co si přečteš v oficiálních magazínech.

Jediným ryze techno magazínem v zemi byl Overload, ale nakonec zanikl. To v Londýně opravdu není nikdo, kdo by to dělal?
Víš, vím přesně o čem mluvíš, ale sám jsi říkal, že britské techno je specifické v tom, že je to hudba, která jde především na export. Podívej se třeba na mě, já jsem za posledních dvanáct let hrál ve spoustě zemí a živé hraní je podle mě nejlepší způsob jak dát lidem vědět o své práci, takže to jestli začne vycházet nějaký časopis a potom se zkazí a začne psát o jiné hudbě nebo zanikne, to jde prostě mimo mě, z toho důvodu, že za těch dvanáct let už to beru tak, že věci přicházejí a odcházejí, já s tím tak jako tak těžko co nadělám. Mimo to, tohle všechno podle mě souvisí s tím, jaká je pozice techna na scéně a kolik lidí ho poslouchá. Nemá smysl lidem tlačit do hlavy něco o co nestojí, to dělají jiní, takže myslím, že situace se obrací lidé se k technu vrací a myslím, že se to projeví i v téhle oblasti. Mimo to, když děláš svou práci dobře a věříš jí, nakonec se ti podpory dostane, i když to nejspíš nebude ani z Mixmagu ani z podobného nablýskaného časopisu, ale techno přece vždy bylo underground, takže myslím, že tak je O.K. Samozřejmě bych se nezlobil, kdyby tu bylo víc časopisů, které by se věnovali technu, ovšem nechci, aby to dopadlo jako s trancem,. který se díky diktátu trhu proměnil ve svou vlastní karikaturu, za takovouhle cenu plnější kluby nestojí.

U vás najdeš stovky výborných producentů a djů, kteří jezdí hrát po celém světě, ale doma nemají kde. Přitom svého času to bylo jinak...
Víš, možná i tohle je jeden z důvodů, proč britští DJs tolik cestují, protože když se vrátím ve svých vzpomínkách do Londýna let 94 - 96, bylo to jiné, bylo to nové, čerstvé, plné energie a lidí, kteří teprve objevovali tuhle hudbu. Londýn se změnil, tak to prostě musí být, proto tolik cestujeme a speciálně já strašně rád hraji na místech, která mi svou atmosférou tyhle časy připomínají.


Co nového ve studiu?
Další deska na Tortured bude doublepack Space DJz Faces Of Pain, jako další EP to potom bude Marco Bailey, dále chystám doublepack, který bude velmi speciální a dobrý, právě z toh důvodu ti o něm teď nic víc neřeknu, snažím se to držet v tajnosti. Na Electrix to bude něco novinek od Cariho Lekebusche a kapely TracksBound Sounds, to je podle mě velmi zajímavá parta, celkově to letos bude dost pracovní, máme v plánu vydat šest desek na Tortured a šest na Electrix. Jinak nám spoustu času zabere také vydání Umekova mix CD, takže myslím, že se je na co těšit.

Jaké to vůbec je mít vlastní label, co to obnáší?
Víš, v mém případě je to tak, že mám práci usnadněnou tím, že kolik mě tým skvělých lidí, kteří se starají o chod labelu, takže na mě je v podstatě jenom to, abych vybral co se bude vydávat. Mimoto hodně cestuji, takže nějaká klasická managerská práce pro label nepřipadá v úvahu, a cestování mi dává možnost získat nové umělce pro label, protože se setkávám s těmi nejlepšími DJs a producenty z jiných zemí.

Nějaký nováček o kterém bysme měli vědět?
No, určitě Phil Kieran z Belfastu, to je žhavý talent, který si podle mě povede velmi dobře, bude vydávat na Electrix, kde se objeví vedle už známých jmne, jako je Cari Lekebusch či Marco Bailey. Děláme co můžeme, chodí spousta demonahrávek a věř mi, že se snažíme zachytit každý talent, ale na druhou stranu, nemůžeme dělat zázraky a udělat hvězdu z DJe či producenta, který má za sebou dva roky hraní.

Můžeš porovnat scénu po světě? Hraješ vlastně po celý zeměkouli, takže máš co srovnávat. Kde je to opravdu dobré a kde to stojí za nic?
V určitém smyslu se dá říct, že scéna je všude stejná, protože všude po světě chodí do klubů univerzální clubbeři, kteří se chtějí bavit a dopřát si víkendový oddych od uspěchaného světa. Ano, skutečně si myslím že by se to dalo nazvat jako mezinárodní unikání z obyčejného světa. V tom jsou všechny parties stejné, ať hraji v Tokyu, Newcastlu nebo Paříži.

Kde vidíš budoucnost techna jako stylu?
Myslím, že techno bude věčné díky tomu, že jeho základní filozofie, a tou je podle mě experiment, se přenesla do všech hudebních stylů, které dnes můžeš slyšet. Techno může i zemřít, nebo se dostat do pozice trancu, ale díky této myšlence už ho z hudby nikdy nevykořeníš. Myslím, že do budoucna přestane mít zcela smysl jakékoliv třídění hudby podle stylů, protože když se dnes podíváš třeba na britský hip - hp, tak nemá daleko třeba k elektru, takže v tomhle smyslu já nemám o budoucnost elektronické hudby strach, naopak, můžeme se těšit o nám budoucnost přinese.

Techno čerpá z mnoha nejrůznějších zdrojů hudby, ale v poslední době se dost otáčí směrem k minimalu, či místy až spíš hardcore. Jaký máš jako DJ té pravé a původní techno generace vlastně názor na současný tvrdý a nekompromisní hardcore minimal?
Já nevím, nevím a nerozumím tomu. Osobně hraji funky, taneční techno. Nemám rád takový vyloženě monotónní, dunivý styl, ten podle mě vede jen k tomu, že na fotografiích z parties budeme vídat čím dál více lidí, jejich tváře jsou poznamenané drogovým šílenstvím. Tohle je ale podle mě jen módní vlna, která může opadnout dříve nebo později, ale lidé prostě přijdou na to, že místo síly a agrese, kterou v téhle hudbě slyším, je lepší mít sílu a kontrolu nad hudbou i sebou samým. Mimoto, lidé stárnou a získávají moudrost s věkem, to vidíš i na producentech, srovnej si tvorbu třeba Umeka či Adama Beyera teď s tím, co dělali před pěti šesti lety. Myslím, že se začlenili do rodiny funky DJs, protože prošli přesně tím, o čem jsme mluvil.

Letos budeš hrát na Summer Of Love společně se Space Djz. Nechystáte třeba set z 6 gramců na tři mixy...
Já se k vám moc těším, Jamie i Bissmire my vyprávěli jenom to nejlepší, stejně jako všichni ostatní, už mě začínalo mrzet, že to trvá tak dlouho, než se k vám podívám. Mimoto se těším na další setkání s Ladidou. Hned po Summer Of Love mám prázdniny, takže doufám, že to bude dobrá tečka.

Zaslechl jsem, že se vracíš do studia a budeš opět vydávat svoje vlastní věci?
Něco už je hotového, něco je před dokončením, třeba moje spolupráce s Paulem Daileym z Leftfield, ale oba jsme dost vytížení, takže se jen těžko scházíme. To je vůbec problém, protože jsem velmi vytížen, spousta cestování, hraní po celém světě. Spousta lidí mi říká, že to a to by si zasloužilo, abych to vydal, ale já se chci taky vídat se svou přítelkyní, vedu dva labely, je toho prostě moc a času nezbývá.

Dočkají se pokračování i tvoje mixované kompilace Tortured Chamber?
Určitě, určitě, dokonce se moc těším, musím říct, že mám vybráno spoustu tracků, které mám opravdu rád a myslím, že jsem schopen z nich složit kompilaci, která lidem ukáže zase trochu jinou rovinu tanečního techna.

Během posledních několika let došlo k prudkému nástupu nových technologií, zejména internet mění systém fungování taneční scény, jak se na to díváš ty?
Internet myslím zejména pozmění trh s CD, například v Německu, kde je více počítačů než kde jinde, se to projevuje v tom, že se tam prodává třikrát více prázdných CD, než kdekoliv jinde. Vypalování a MP3 se ale podle mě dotknou spíše jiných stylů, než je zrovna taneční hudba, protože ta je postavena hlavně na vinylech. Tam se ale zase prosazuje jiná technologie, Final Scratch, která mě, jakožto majitele dvou nezávislých labelů upřímně řečeno nenaplňuje zrovna pocitem štěstí.

A hraješ někdy z Final Scratche?
Ne, nechci s tím mít nic společného.

Dobrá, díky za rozhovor.

Ptal se: Aleš Bleha - ales@bassline.cz

Více informací o Billym Nastym :
http://www.trustthedj.com/billynasty
http://www.godskitchen.com/global/atomicjamdjs/billynasty.htm
http://www.burntblue.com/music/DJArtist.asp?DJ=64