Daft Punk - Human After All

O Daft Punk se toho nikdy příliš mnoho nevědělo. Že jsou z Francie, že se rádi na veřejnosti prezentují jako roboti a to je tak to nejdůležitější. Za ně vždycky mluvila jejich hudba. Ani nemuseli své singly nebo alba vydávat u známé firmy, dělat jim reklamu a stejně se přes noc světem rozlétla zpráva, že Daft Punk mají nové CDčko. To se mi na tomhle moc líbí a proto mě taky v jejich dosavadní kariéře nejvíce uchvátilo jejich album Homework, které svojí popularitu získávalo asi nějak takhle.

Jenže s dalšími ‘robotickými’ alby už to takhle živelné nebylo a už to ani nebyly tak originální dílka, jako právě Homework. Od doby jeho vzniku a vyčerpání všech singlů pocházejících z něj, jsme od Daft Punk neslyšeli mnoho nového. Stále ten stejný zvuk, stále ta stejná hudební formulka – nic moc, co by mohlo i po letech zaujmout nové posluchače a uspokojit ty staré. Nejinak tomu bohužel je i v případě jejich třetí dlouhohrající desky Human After All.

Sami to uslyšíte hned v první skladbě, která nese titulní název alba, Human After All. Daft Punk vykrádají sami sebe a to hodně důkladně. Ve výsledku sice jde o příjemný a zábavný funky-houseový track, ale příliš práce vymyslet to asi klukům nedalo. Hned další skladba The Prime Time Of Your Life naplno využívá typického Daft Punk vokálu. Ten jim vlastně ani nevytýkám – tím se ostatně proslavili, jen někdy méně, je více. Po úvodních minutách s vokodérovým hlasem v různých tóninách a modifikacích se na chvíli rozběhne jakoby nová skladba. Jenže ta za chvíli začne neúprosně zrychlovat na svém tempu až do chvíle, kdy měřáky BPM přestávají reagovat a tím i celá skladba končí. Těžko říct, co touto skladbou chtěli Daft Punk světu vzkázat, ale podle mě zbytečně zaplácli místo na už tak mizerně malém prostoru pětačtyřiceti minut.

Následuje blok instrumentálních skladeb, z nichž Robot Rock je, jak sám název napovídá, doplněna o drsnější kytary, ale jinak jde o stále stejný sound. Naproti tomu skladba Make Love se snaží o navození spíše infantilní nálady za pomoci miloučké melodie hrané na klavír. Z těchto skladeb je patrné, že Daft Punk se snažili více navázat na své hudební začátky na albu Homework, kde se vyskytlo dost, pro tehdejší dobu, revolučních skladeb. Bohužel nyní je něco jiného, než dnes a současné pokusy jako Make Love nebo třeba skladba Steam Machine vyznívají spíše trapně.

Zbytek alba taktéž neobsahuje nic obsažného a spíše se snaží zachránit celou situaci o něco tvrdší podobou house music (The Brainwasher) anebo skladbou ve stylu á la Kraftwerk Television Rulse The Nation. Předposlední Technologic naprosto degraduje totožné, avšak geniální skladby z prvního Daft Punk alba a závěrečná Emotion jen celou hrůzu zakončuje a stvrzuje.

Na novém albu Daft Punk sem skutečně nenašel nic, co by jen pozvedlo moje slabé hodnocení. Nakonec se těch 45 minut jeví jako vysvobození. Přiznám se, nečekal sem příliš, ale rozhodně ne propadák. Bohužel, karty jsou rozdány. Pro tento rok ale trumfy drží ve svých rukách někdo úplně jiný. Nechme se tedy překvapit kdo to bude a na Human After All  raději rychle zapomeňme.

Hodnocení: 20% (za snahu)

Daft Punk - Human After All
www.daftpunk.com

FlyBoyEda (Rádio Akropolis, Techno.cz)
Na své nové desce se Daft Punk vydávají směrem, který je pro mě posluchačsky velmi neatraktivní! Zvukově nezajímavé až nudné postupy, navíc se silným sklonem k repetitivním pasážím. Tam, kde Etienne de Crecy svým albem Super Discount 2 vítězí na celé čáře a s obrovskou porcí elegance, tam jako by Daft Punk ztratili soudnost. Neočekávám od nich další skvost alá Homework, ale za současnou francouzskou špičku už je považovat nemohu. Někdo tomu říká "moderní pojetí zvuku", mě však napadá spíše jiný termín…

40 %