The Chemical Brothers - Push The Button

Je to teprve něco málo přes rok, co dvojice Ed Simons a Tom Rowlands aka Chemical Brothers vydali kompilaci Singles 93-03 a oslavili tak celou dekádu svého úspěšného a bezesporu i přínosného působení v oblasti celosvětové taneční scény. Jedni z možných kandidátů na post jejích králů se podobně jako pachatel vracejí na místo činu v pořadí již s pátým albem Push The Button.

Máme tak příležitost posoudit, jestli se bráškové od jejich posledního alba Come With Us z roku 2002 producentsky a autorsky někam posunuli a zdalipak mají hudebnímu světu stále co nabídnout. Jejich novinka obsahuje celkem 11 stylově různorodých skladeb. Těmi Chemici opět potvrzují svůj talent pro harmonickou kombinaci elektronické hudby s živými nástroji a zejména pak cit pro přizvání těch správných hostů, kteří jejich hudbě dodávají patřičnou šťávu.

To ostatně dokazují hned v úvodní skladbě Galvanize, na níž si přizvali hip-hopovou legendu Q-Tipa z americké party Tribe Called Quest. Touto skladbou středního tempa se v celé délce prolíná výrazný smyčcový ethno motiv, do kterého skvěle zapadá Q-Tipův MCing a kromě slušné porce energie se může pochlubit i výborným videoklipem. V tvorbě této dvojice však nic překvapivého.

V následující The Boxer se jejich cit pro přizvání vhodných posil snad ještě více vyplácí. Chemici si vždy libovali nejenom v zajímavých postupech často podpořených kytarami, ale zejména ve využívání vokalistů prestižních kytarových i elektronických projektů. V minulosti jim tak byly nápomocny takové modly jako Bernard Sumner z New Order a Bobby Gillespie z Primal Scream (Out Of Control), Noel Gallagher z Oasis (Let Forever Be) či Richard Ashcroft z Verve (The Test).

Pro tentokrát jim coby vokalista posloužil Tim Burgess z neméně kultovních Charlatans, který s Chemical Brothers spolupracoval již v roce 1995 v rámci desky Exit Planet Dust (Life Is Sweet). Velmi energicá skladba The Boxer je postavena na hopsavě zalomeném beatu a zvýrazňuje jí Burgessův vokál a syrově drsný syntetizátorový motiv dokazující, že i Chemical Brothers umí slušně přitvrdit. Právě tuto skladbu odhaduji vedle úvodní Galvanize na další úspěšný a hojně remixovaný singl.

Podobně syrovými zvuky je okořeněna i v pořadí třetí skladba Believe. Na té si zazpíval Kelly Okereke z Block Party a výsledný efekt zní, jako by ve studiu řádili Audio Bullys společně s Happy Mondays. To skladba Hold Tight London, ve které Chemici zarovnali beat a přeřadili na koncept klasické písničky, je o poznání něžnější. Jemný vokál patřící zpěvačce Anně-Lynne Williams umocněný protáhle zasněnými kytarovými rify vás vysloveně pohladí po duši.

Po mírumilovné Hold Tight London přicházejí na řadu dvě méně hitové, možná však o to větším klubovým nábojem disponující skladby. Na výrazné rytmice, samplu ženského hlasu a funky base postavená Come Inside a kytarami ostře řízlý electro-big beat v podobě pecky The Big Jump. Mnohem více však pravděpodobně zaujme následující politicky silně angažovaná a téměř hip-hopová Left-Right s lehkými příznaky kytarové psychedelie. Solidní proslov si na ní vystřihl Anwar Superstar, který je mimo jiné bratrem o dost slavnějšího hip-hopera a úspěšného herce v jedné osobě Mos Defa.

Pomocí písně Close Your Eyes nám Ed a Tom odhalují své citlivé duše a melancholicky rozevlátou kompozicí nás přímo rozněžní. Znovu skladba písničkového charakteru a znovu zvládnutá na jedničku. Je v ní cítit spousta emocí a rozhodně má v sobě potenciál uspět nejenom u fanoušků elektronické hudby.

A co že si pro nás Chemical Brothers přichystali v závěrečných třech skladbách? Shake Break Bounce se vyznačuje roztomile perverzní náladou a nese se ve skotačivě zalomeném rytmu. Poté zvolna přechází do Marvo Ging založené na rovnějším beatu a znějící malinko country. Nejvíce si však chlapci s atmosférou vyhráli v úplně poslední skladbě tohoto alba, nádherně euforické a napětí stupňující Surface Air. Ta mi svým postupným vývojem nepatrně připomíná The Sunshine Underground z vynikající desky Surrender, a tak asi nemusím zdůrazňovat, jak moc se mi líbí.

Někteří fanoušci možná mohou mít tendence Chemical Brothers odepisovat s tvrzením, že svůj zenit už mají za sebou. Po několikanásobném poslechu jejich nového alba si však troufám tvrdit, že tato dvojice má stále co nabídnout a jejich odchodu do důchodu se ještě nějakou dobu určitě nemusíme obávat. Ano, možná už nejsou tak taneční a odvážně progresivní. Možná trochu polevili ve zvukových experimentech a snad i trochu zestárli či zlenivěli. I tak je však jejich novinka velmi kvalitním albem a pravděpodobně se dočkáme spousty zajímavých remixů.

Zdá se, že Ed a Tom čím dál více inklinují ke klasické písničkové formě, avšak neustále do své tvorby absorbují mnoho zajímavých vlivů. A i když album Push The Button pravděpodobně nedosahuje kvalit svých předchůdců, jsou to pořád ti staří dobří Chemical Brothers, jak je máme rádi. Proto neváhejte a zmáčkněte už ten zatracenej čudlik! :)

Hodnocení: 80 %

FlyBoyEda

The Chemical Brothers - Push The Button
Virgin Records 2005
http://www.thechemicalbrothers.com/

Josef Sedloň (Rádio 1)
Pro fanoušky taneční muziky to album rozhodně už není, je zde patrný posun k písničkové formě. Hodně se drží současného trendu - fenoménu Hip-hopu. Na poprvé jsem ho trochu podcenil, ale v současnosti se mi zdá, že je to dobré album, které Chems v něčem posunulo jinam a je to pořád zábavný a zvukově zajímavý.