Algidance Chillout Volume 1

O tom, že do taneční hudby proniká stále více sponzorů, není pochyb a lepší už to určitě nebude. I když se vám to líbit nemusí, prostě se musíte jednoduše smířit s tím, že na všech plakátech najdete kromě interpreta, který k nám zdaleka míří, také logo toho, kdo se zasloužil o to, že k nám dotyčný vůbec zamířit může. Honoráře hvězd, které "jen" točí gramofony, jdou stále nahoru, pronájem místa, aparatury a světelného parku si o peníze přímo říká, a abychom za lístky nemuseli platit horentní sumy, musí vypomoci silná firma, která za nás ten vysoký rozpočet tak nějak "zamázne".

S CDčkem Algidance Chillout Volume 1 už jste se totiž letos možná setkali. Vyšlo totiž v nákladu 140.000 kusů - v první várce bylo přílohou červnového Reportu, v druhé červencového XMAGU, souběžně s tím je k dostání přímo ve stanu na devíti největších open-air akcích a zbytek šel do oběhu po kavárnách a restauračních zařízeních, skrze distribuci firmy Boomerang Media. O tom, že tohle CD za poslech určitě stojí, se vás budu snažit přesvědčit v závěru dnešní recenze. :) Ještě předtím jsem si však dal schůzku s Jitkou Svobodovou z agentury Key Production, která má na starosti kompletní realizaci celé Algidance Chillout Tour 2003. Nechal jsem si proto Key Production blíže představit, abychom věděli, s kým že máme tu čest. :) Takže Jitko, přibliž nám prosím firmu, v níž pracuješ...

"Key Production je produkční agenturou, která funguje už pátým rokem. Já bych nerada mluvila za ty úplný začátky, protože ve firmě jsem teprve rok a půl, ale samozřejmě, že jsem se o naši historii blíže zajímala. :) Hlavní náplní je zastupování a management některých českých umělců. V současný době jsou to Tata Bojs, potom Načeva, Colorfactory, Tam Tam Orchestra, Sluneční Orchestr a Lazy Jimmy. K tomu máme na starosti i nový objev na poli world music, písničkářku Feng-jün Song, která v současné době vystupuje s projektem Horská karavana."

I když vás musí slušně tahle práce vytěžovat, asi nebude jedinou náplní - čtenáři našeho serveru dobře znají váš hudební seriál United Colours Of Akropolis. Jak vypadají vaše aktivity zde a čím se můžete pochlubit? "Ten festival vznikl z iniciativy Jirky Smrčka z Junior Klubu na Chmelnici v roce 1996. Od roku 1999 jsme zajišťovali cca 80% všech koncertů v rámci projektu, no a od roku 2002, kdy nám Jirka vše předal, jsme producentem UCOA. Znamená to spolupráci s kulturními centry příslušných států vystupujících umělců a byla by to pěkná fuška spočítat, kdo všechno za to období tady zahrál. Jednalo se o hvězdy světové world music, počínaje Austrálií a konče snad celou Evropou. Namátkou můžu zmínit Natachu Atlas, The Klezmatics, byli tu Folkestra, Yossou N´Dour a spousta dalších. Před třemi roky jsme v rámci festivalu Praha - Město kultury uskutečnili akci Světlo duhy, uspořádali jsme tu také koncerty třeba Fun-Da-Mental (ti tu hráli u příležitosti vydání knihy Martina Komárka "Rytíři kříže") nebo jsme zajišťovali produkci koncertu kultovních Sisters Of Mercy. V rámci letošního ročníku United Colours Of Akropolis chystáme někdy v půlce října lahůdku pro milovníky keltský muziky a to sice Norland Wind, kterou založili bývalí členové skupiny Clannad."

Uvědomil jsem si, že aktivity Key Production jsem nedávno zaregistroval i na plakátu, který zval na jakési slavnosti piva, takže kolik lidí vlastně v Key Production pracuje a dá se to všechno zvládnout? "Máš pravdu, čas od času zajišťujeme pro Prahy 2 a 3 různé kulturní akce. Kromě zmiňovaného Pivobraní jsme letos pořádali jubilejní desátý ročník Masopustu na Žižkově a právě v těchto dnech už třetím rokem připravujeme kompletní zajištění Vinohradského Vinobraní. Vážně nemám pocit, že bychom se v práci alespoň pět minut nudili... No, jinak to zvládáme všechno ve čtyřech. Šéfem naší agentury je Mirek Mencl, Víťa Váňa je produkční (někdy i kouzelník), já se starám o PR a promo věci (během akcí dělám prostě to, co je zrovna třeba), no a Dan Přibil je ta naše milá agenturní asistentka, co umí zařídit úplně všechno. Občas je to vypětí, ale když se potom ohlédneš za tím, co jsi dokázal, zahřeje to!" Letos se však Key Production zahřála, možná spíše zapotila, právě s vymyšlením celé koncepce Algidance Chillout Tour. Rád jsem si nechal vysvětlit, co této akci předcházelo a čím je vlastně tak výjimečná.

"Na začátku letošního roku oznámila Algida angažovanost značky v oblasti hudby, se záměrem oslovení mladé cílové skupiny. Po vyhlášení tenderu jsme se spojili s reklamní agenturou Line Art a společně vymysleli ideu chilloutového stanu, který by byl součástí nejvýznamnějších festivalů a sportovních akcí v Čechách a na Slovensku. Přihlásili jsme se a ten tender se nám podařilo vyhrát... Algidance Chillout Tour 2003 je v současné době už na šňůře po devíti největších open air akcích ČR a Slovenska - byli jsme na Rock For People, Colours Of Ostrava, v Trenčíně na Pohodě a dalších akcích a teď se připravujeme na Creamfields. Součástí téhle příjemné chilloutové aktivity jsou i dvě Algidance Chillout CD, sestavená Honzou Muchowem (ale o nich si určitě ještě popovídáme)."

Jitka mi toho o samotném stanu zatím mnoho neprozradila, a protože nemám tajemství příliš rád, poprosil jsem ji o pomyslné odkrytí jeho vchodu. Takže, co uvidím, až poprvé vkročím do stanového prostoru? "Kromě toho, že ten stan o velikosti 18x20 metrů hraje všemi barvami a má unikátní vchod ve tvaru srdce, už při vstupu tě zaujme obrovská výtvarná instalace. Jejím autorem je Milan Cais a pokud jsi byl teď na některém z koncertů Tata Bojs a viděl Nočního hlídače v akci, uznáš, že to byl ten pravý... Tahle instalace je vlastně interaktivní hrou pro dva hráče. V obřích fóliových akváriích jsou umístěny dvě nafukovací létající ryby, které hráči ovládají pomocí vysílačky - joysticku. Jejich úkolem je vmanévrovat obě ryby do tunelu, který akvária spojuje. Celé je to nasvícené do modra a má to symbolizovat podmořský svět. A proč se hra jmenuje Zlatá rybka? Ta přece podle pohádky plnila přání, takže komu se podaří rybku dostat do cíle, může si vybrat hudební klip podle svého gusta a ten také ve stanu shlédnout. K tomu si připočti prostor na sezení, bar, kde se prodávají speciální koktejly se zmrzlinou (hádej jakou?:) a součástí bude i vystoupení chilloutových umělců." To zní hodně zajímavě, teď už jen koho si budeme moci ve stanu poslechnout?

"Bude jich hodně a na každé akci někdo jiný, takže z hlavy to jsou Lazy Jimmy, DJ Blue, Liquid A, Tam Tam Orchestra, Nana Zorin, trnavští Veneer a pro Creamfields se nám podařilo domluvit vystoupení legend evropského chilloutu - těšit se můžeš třeba na DJe Malteho z Café Del Mar a taky na Pete Goodinga z Café Mambo, což možná víš, je další ibizská kavárna. Abychom návštěvníky festivalů patřičně připravili na to, co je ve stanech bude čekat, spojili jsme se s Honzou Muchowem a ten sestavil CD Algidance Chillout. O prvním díle už jsem se zmínila, druhý díl je přiložen k prázdninovému číslu časopisu Ultramix. Honza má k téhle muzice blízko, rozumí jí a takovým posláním bylo, aby se lidem zpřístupnily začínající projekty, nebo remixéři u nás a na Slovensku a upozornilo se na to, že se tu dělá stejně kvalitní muzika, jako venku." Ne vždy vychází všechno podle představ organizátorů, takže po částečném zrušení festivalu Skydance v Příbrami, se vlastně naplno s chilloutovým stanem setkali až návštěvníci Rock For People v Českém Brodě. V tuto chvíli ještě poděkuji Jitce Svobodové, jenž nám přiblížila historii agentury Key Production, a vzhůru do světa tónů, not, malebných nástrojů a vyklidněné atmosféry...

Do prvních stop CD vstupujeme prostřednictvím společného hudebního manželství Filipa Míška a Emy Brabcové, tedy Khoiba. Počáteční hra pár klapek klavíru v Sonic Parts (MP3) asociuje srovnání s projektem Floex, mám pocit, že Emina anglická výslovnost se od debutového alba projektu Roe-Deer konečně výrazně zlepšila, což je opravdu velké plus! Mnohem více si také se svým hlasem hraje, místy mi tu Khoiba (jednak Eminou interpretací, ale také bezbeatovým doprovodem, okořeněném jen o podobné syntetické rytmické ruchy) připomíná pražskou dvojku EOST. Smutek, melancholie, zamilovanost - to vše je tu výborně zaznamenáno. Jednoduchá skladba s velmi působivou náladou!

Zatímco úvodní Sonic Parts vévodily spíše klávesové party, v druhé Schwarzblack od kopřivnické Nierika má hlavní slovo klasická španělka. Také barva Moničina hlasu je moc příjemným pohlazením a ten se občas ke všemu zásluhou studiové techniky "prožene" výrazně nastředovaným rejstříkem syntezátorů. Živé bicí by mohly být ještě o něco živější a překvapit nečekanými přechody, protože takhle v těch celých šesti prožitých minutách působí příliš staticky. Také tady je spíše žalostnější, než mazlivější nálada. Snad nebudete při poslechu trpět přílišnými depresemi, pokud ano, rovnou si hledejte kapesník! Smutek tu vše převyšuje...

Notoricky známá Wounds On A Cherry Tree (MP3) od Ohm Square, s neuvěřitelně rozněžněnou Charlie One, je na třetí příčce v pro mě neznámém Keeled Over Mixu od Furious Melancholics. Žasnu, jak se dá tenhle originál ještě více vyklidnit. Chybí vám jen louka, deka, blankytně modrá obloha a pocit, že se do práce vrátíte až za dlouhatánský měsíc, který strávíte sladkým lenošením a děláním jen toho, co máte opravdu rádi a co dělat chcete. Pokud budete mít s sebou discman, pak si skladbu uvězněte tlačítkem Repeat - hned tak se vám neoposlouchá. Ta iluze, kterou umí tenhle remix nastínit, je dokonalá. Všechno je vyvážené, všechno je krystalické, všechno je dynamické, všechno je rozprostřené a ten hlas Charlie vám chloupky po vašem těle snadno naježí. Výběr nástrojů je navíc excelentní, najednou začnete pochybovat, co je vlastně originálem. Tahle úprava, nebo ta, co vyšla na možná ještě stále nedoceněné Ohmophonice? Těžko říci - každopádně zatím nejlepší skladba CD!

Odysea od projektu Alvik začíná hodně filmově, lehce si ten úvod vměstnáte do nějakého snímku, jehož děj se odehrává hlavně v noci a vy se očima vpíjíte do plátna, aby vám neunikl sebemenší pohyb! Tenhle příjemný doprovod vaše poznávání ještě více umocní. Jinak hudebně se pohybujeme někde mezi produkcí Pork Recordings a Ninja Tune, jako první mě napadají Cinematic Orchestra. Hlavní slovo tu má Martinův kontrabas a vokál propůjčila Anya. Ten však není příliš zpěvný, ale spíše v takové "vyprávěcí" formě, jako od philadelphské básnířky Ursuly Rücker. Ovšem ve výškách, které Anya čas od času vytáhne, vás bude určitě mrazit, stejně jako mě. Přepychová je výpomoc smyčců a na pouhé čtyři a půl minuty záznamu je tu rozvětveno spousta hudebních cest. Působivý kousek...

Zajímavý exeperiment se povedl karlovarskému Petru Míkovcovi s předposledním singlem od The Ecstasy Of Saint Theresa. Local Distortion oblékl do jakéhosi moderního a řádně houpavého reggae hávu, ponechal spoustu Muchowových zvuků, a aby to nebylo málo, přidal k nim ještě množství svých. Na povrch tak vypluly ještě další "nezveřejněné" vokálové příspěvky Katky Winterové. Tu místy Petr také řádně naechoval, takže ozvěna se vzduchem nese klidně i deset vteřin. Příjemná je i harmonika, jenž sem vnáší nádech uklidnění a pohody. Nevím, kolik času strávil Petr masteringem, ale výsledek je neobyčejně svěží a čerstvý - od tříštivých výšek, až po velmi důrazné brumlání basové linky. Každý zvuk je přesně tam, kde by měl být!

Abuse, jednočlenný projekt Vláďi Ďurajka, který bývá na Slovensku označován za nový vánek na poli elektronické muziky, přispívá skladbou Sleepfields (MP3). Její atmosféra je hodně zvláštní a možná trochu nepřehledná. Nikdy nevíte, co se v příštích vteřinách bude dít. Všichni rakouští downtempoví mistři jsou rázem až těmi druhými v pořadí... Sleepfields těží z probádané hry se zvukem, objevují se nové končiny a nové kombinace. Množství šumů a šelestů je překryto jen bicími s echy a nad tím vším se vznáší nádherná trumpeta, u níž nikdy nevíte, kdy se zrovna objeví, a jak bude její spolupráce vypadat. Ennio Moricone by mohl závidět - další adept pro citlivé ohudebnění filmového materiálu pochází od našich východních sousedů...

Šťastnou sedmičku vyfasovala skladba Peppermint (On Sunday) od Frogski Pop. Jejich zpěvačka Šina působí hodně sebevědomě, znovu libý hlásek, který umí pohladit po těle i po duši a také tady se dočkáváme jakési variace na reggae. S tímhle stylem má však Peppermint společný pouze rytmus, jinak celek hýří nejrůznějšími zvukovými fígly. Ke konci přijde na řadu i hlasový vokodér, také perkuse tu přidávají na živosti, zkrátka track, jenž na kompilaci zapadá, ale zároveň je jiný, než ty ostatní. Při výsledném dolaďování bych snad pouze hlas udělal o něco výraznější, takhle mi přijde zbytečně přikrytý... Pokud to ovšem nebyl záměr a šance ke skrytí jeho nedostatků jen byla vhodně po ruce.

Jako reklama na Ibizu, či ještě lépe přímo na Café Del Mar, na vás může zapůsobit osmá Aquaphonic od Valve Fawn Sandbank. Rackové, šplouchání moře, to vše už jsme měli prostřednictvím "Padillových kompilací" možnost slyšet. V čem je tedy zrovna tenhle track jiný? Pouze další z ambientních výletů, kam rackové a mořské vlny vnášejí pocit života? Zasněná instrumentálka, která má ovšem svou hlavu a patu! Pro někoho sice jen jeden smutný opus, pro druhého synonymum dokonalé relaxace. Silné melodické linky, nástrojové zázemí, minimum beatů, obrovský prostor, hlavně talent a víc skutečně k výsledku nepotřebujete. V hlavě se vám totiž odvíjí film, který jste už prožili, nebo si ho prožít takto plánujete a vaše pocity v něm pouze zhudebňujete. Nádherný výlet mimo realitu...

Další slovenský jednočlenný projekt This Is Kevin, za nímž stojí Roman Ferianc, české publikum dobře zná. Pověstné "guločky", respektive track To Pasteur s hodně vydařeným klipem z roku 1999, má snad ještě dneska úplně každý fanoušek taneční muziky na paměti. Romanova novinka, tedy Sunday Eve, si po těch ambientních pásmech vaši pozornost snadno vynutí. Na tohle si můžete totiž zatančit, cítit každý úder bicích a ne se jen volně vlnit a lehce podlamovat v kolenou, jako u těch předchozích. Znovu spousta prostoru, dýcháte zhluboka, přivíráte slastně oči, hlas vám navozuje husí kůži po celém těle a vy si užíváte. Perfektní zvuk, dynamické spodky, hi-haty jsou opravdu pestré a živě si umím zrovna tenhle přírůstek představit v setu našich Ekumena DJs. Myslím, že zrovna DJ Mowgli by ho mezi své lahůdky v chilloutu klubu Roxy rád zařadil. Příliš velká pohoda a ani se vám nechce po pár minutách s touhle iluzí loučit...

Party Is Over (MP3) je desátým a také závěrečným příspěvkem této kompilace. Na svědomí ho má projekt Travolta, tedy domov dvou pánů, jež vystupují pod nicky Sahelí a Marhula. Závěrečné dílko je ze zcela jiného soudku - po dlouhé době slyším jen rovný rytmus, dokonce v rychlostním provedení 90 BPM, netradiční jsou však také vokodéry. Naštěstí nejde o stejný rejstřík, který byl "přidělen" Cher, spíše mi to tu hodně připomíná klasickou francouzskou houseovou školu. Originálního hlasu se tu vůbec nedočkáme, nad vším se vznáší stále dokola souznění pár klapek klavíru, jen ten čas plyne až nebezpečně rychle... Po třech minutách jsme na konci, také "párty končí" a mužský hlas se s námi anglicky loučí a zve nás tímto na druhý díl této výtečné kompilace. Zajímavá tečka, tak nějak přímo na zakázku. :)

Závěr: Stále častěji slyším teze o tom, že dnešní odrostlí party people, kteří na akce začali chodit někdy před deseti lety, už nebaví klasické techno vymývárny mozků. Všechen ten stres a pracovní zápřah už nechtějí donekonečna vytancovávat v pátek a sobotu šlapáním zelí na parketech. Raději zamíří do chilloutu s přáteli a popovídají si o radostech a strastech, které právě prožívají. Myslím, že pokud se jim letos alespoň jednou z nabízených šancí podaří navštívit zmiňovaný stan Algidy, kromě příjemné muziky, zajímavé hry, videoklipů na přání, zmrzlinových koktejlů a dobrých drinků, už ten večer nebudou potřebovat ke štěstí vůbec nic. Snad jen dobré počasí, to jediné Algida zařídit neumí...

Myclick


Algidance Chillout Volume 1 (tracklist)

1. Khoiba - Sonic Parts (MP3)
2. Nierika - Schwarzblack
3. Ohm Square - Wounds On A Cherry Tree (MP3)
4. Alvik - Odysea
5. EOST - Local Distortion
6. Abuse - Sleepfields (MP3)
7. Frogski Pop - Peppermint
8. Valve Fawn Sandbank - Aquaphonic
9. This Is Kevin - Sunday Eve
10. Travolta - Party Is Over (MP3)

Vydal: Line Art (2003)