Bidlo presents Rock, Scissors, Paper - Wildlife & Hope

Často rád vzpomínám na dvaadevadesátý, třiadevadesátý rok, kdy jsem začal chodit do pražského klubu Radost FX. Bylo mi tam zkrátka moc dobře a pokud se za kormidlo mezi dva gramofony tehdy postavil Pavel Bidlo, ty večery se staly opravdu nezapomenutelnými. Jenže pak nám všem Bidlo jednoho dne utekl za svou ženou do Ameriky a v České Republice se objevoval už jen sporadicky a pouze na skok, skrze booking agentury Wax. Před Vánoci se u nás na tři neděle ukázal znovu a já využil posledního dne jeho pobytu, abych u příležitosti recenze jeho singlu Wildlife & Hope s ním udělal rozhovor. Symbolicky nám k tomu posloužila kavárna nad klubem Radost FX a Pavel odpovídal na jednu všetečnou otázku za druhou. :)

Většinou mě hned v první otázce zajímá, jaká že to byla tehdy první skladba, která dotyčného zaujala a jak je to dlouho. "Máš kliku, včera jsem byl u svý babičky a kromě jinýho jsme spolu probírali i tohle. Takže tou úplně první byla Babičko, tancuj charleston! a když mi prý byly tři roky, chtěl jsem ji pořád od babičky pouštět a pak jsem ji při ní honil po pokoji... :) Babička je v pohodě ještě dneska - pouštím jí svoje tracky a má ráda třeba i Depeche Mode. Kdo se může pochlubit takhle "progresivní babičkou"? Možná už tehdy se u mě rozvíjely pozorovací schopnosti, které mi říkaly, na co lidi vlastně tancem reagujou..." Nečekal jsem, že to vezme Pavel až takhle hluboko do minulosti, ale myslel jsem hlavně na tu desku, která zapříčinila následně časté zvedání přenosky. Zvláštní je, že to byla ta samá, kterou mi v rozhovoru prozradil před časem jiný houseový veterán - Loutka. Teď už ale vím proč... "No, jestli tě zajímá úplně první houseová deska, tak zcela jednoznačně Sueňo Latino! Koupil jsem ji v CDčkárně v Datartu, která v tom dvaadevadesátým roce sídlila v Paláci kultury. Jinak jsem hrál v tý době z Michalových desek (tehdy se prostě sehnat jiný nedaly) a kromě pár Angličanů, kteří tu žili, tu prostě houseový desky nikdo neměl. Byl po nich fakt obrovský hlad."

Mezi Bidla a Radost FX jsem vždycky kladl rovnítko, ale jakým si Pavel prošel hudebním vývojem, než v tomhle klubu na pár let zakotvil, to jsem si rád nechal vyprávět. "Někdy si připadám jako muž devatera řemesel, ale teď nějak nevím, jak začít - bylo toho moc. Nejdřív jsem poslouchal Cure, Depeche Mode, Modern Talking (líbilo se mi, jak to tam všecko cinkalo:), potom jsme chodili očumovat do Slávie Hoška, taky jsem stihl dělat bedňáka pro Lauru, Fanánek u nás v paneláku pod jménem Spálená Tlumivka točil první demáče, prostě v tý muzikantský komunitě jsem se pohyboval vždycky. Tehdy to však nemělo s taneční muzikou moc společnýho. Zvrat asi nastal, když mě brácha nacpal do Rádia 1. Nejdřív jsem tam uklízel a později jsem vyfasoval jeden hrací den, abych mohl i vysílat. Souběžně s tím jsem v Bunkru mohl s Michalem Loutkou začít trénovat na gramce a už to jelo. Lidi nás začali zvát na mejdany a Martin Bláha z Mama Klubu mi řekl památnou větu: "Bidlo, přijď mezi nás, bude se ti tam líbit". Já k nim jednou dorazil, pak jsme se po prokalený noci přesunuli ráno do Bunkru, v deset hodin ráno zapnuli stroboskop a jelo se dál. To byly šílený mejdany... :)"

Od té doby se Bidlo celkem vypracoval. Každý víkend v nějakém z našich klubů, v roce 1995 a 1996 se uskutečnily párty v klubech holandských, ještě o něco později umíchal pro NextEru vydařenou Houseparty s číslem osm, ale to už to také zkoušel s vlastní tvorbou. U jeho muzikantských počinů jsme se také na chvilku zastavili. "No, ten úplně první remix byl asi z kamarádství pro Sebastians. Byla u toho docela sranda, takže jsme dělali i takový věci, že se do jejich základů scratchoval Žeryk a podobně. :) Podstatně "serioznější" už byly předělávky Ivana Krále a Vltavy, ale tou dobou už jsem dělal i na svých tracích. Ty jsem měl díky Beeswaxu kde vydávat, ať už prostřednictvím jejich vinylů, či různých propagačních CDček. Vždycky jsme se se Štěpánem Tůmou zavřeli na pár dní do studia a jak to všechno dopadlo, to už si měl asi šanci slyšet..."

Jednoho dne však došlo v klubu Radost FX k tomu, že se nám Pavel Bidlo zakoukal na barové stoličce do Lindy L., která tehdy pracovala u Richarda Zoliho. Pavel krátce nato balí kufry a stěhuje se do USA, konkrétně do městečka Ottsville nedaleko New Yorku. Rád jsem si nechal přiblížit život za oceánem, kam jsem se ještě prozatím nepodíval. "Ottsville je místem, kde žije spousta umělců, muzikantů, je tam i hodně farem, lidi chovají koně, ovce, sousedi jsou hodní, klidní, prostě idylka. Můj pracovní den vypadá v týdnu skoro stejně. Žiju si tak nějak život povaleče. :) Ráno vstanu, zatopím v kamnech, vyvenčím naše psy, spojím to s procházkou, pak zapnu počítač, vyřídím maily a začnu si hrát s hudebními prográmky. Jinak tam mám každý pátek rezidenturu v klubu Industry (ten tu máte taky, ne?:), což je klub s restaurací tak pro tři stovky lidí. Teď, když jsem v Čechách, tak mě zastupuje kamarád z Turecka, kterej se shodou okolností jmenuje Pavle."

Před pár lety probleskla v kuloárech zpráva o Pavlově spolupráci s labelem slavných Deep Dish - Yoshitoshi, takže logicky mě zajímalo, co nového a jak pokračuje Pavlova producentská činnost. "Co se týče Ameriky, tak veškerá jednání se už dneska řeší jenom přes právníky, kteří spolu svádí normální bitvy. Tak se taky stalo, že původně mi Deep Dish navrhli jen vydání jednoho singlu a nakonec díky mýmu právníkovi jsem je přesvědčil na singly tři a album k tomu! Na druhou stranu všechny smlouvy jsou šikovnými právníky napadnutelný, takže v zásadě od ní můžu ustoupit jak já, tak i oni. Možná i proto jsem rozjel jednání i s dalšími labely a zatím to vypadá úspěšně třeba s Addictive. Ten vlastní Saeed & Palash (možná je budeš znát i skrze remix pro Kylie Minogue) a nedávno mě potěšilo, když jsem viděl Saeeda v časopisu Remix, jak drží mou desku a sděluje čtenářům, jak na něho působí. Každopádně mít za svým jménem v závorce "Praha - Yoshitoshi", mi zatím moc pomáhá."

Předtím, než se pustíme do recenze Bidlovy práce právě pro Yoshitoshi, zajímalo mě ještě, jak vlastně v praxi vypadá "výroba" nových skladeb. "Základy vzniknou skrze Pro Tools a další hudební prográmky u mě doma, a když mířím zpátky do Čech, vezmu je s sebou, zavřeme se se Štěpánem Tůmou do studia a tam vznikne finální verze. Když se budeme bavit o tom, co jsme dělali před Vánoci, tak to jsem přivezl čtyři skladby, Mr. Tůma z nich vybral dvě (zatím mají pracovní název Tokyo a Mix) a ty jsme aranžovali, editovali a hráli si s výsledným zvukem. Byl to super týden, s klukama jsme si u Štěpána v chalupě vařili, vybíhali před ni do sněhu a poslouchali zvenku, jestli výsledek správně basuje a řvali u toho jak malý kluci: "Paráda, je to taaam!". Před nedávnem Pavel řešil v Americe obnovení Zelené karty, se kterým měl nemalé problémy. Pozastavil jsem se, že je to jako v tom filmu s Gérardem Depardieu a na to mi smutně odvětil: "No jo, jenže tam to byla aspoň sranda..." Momentálně se těší na tři až čtyři týdny strávené na Ostrově Sv. Martina. Prozradil mi, že ho možná tenhle ostrov nedaleko Jamajky tak dostane svou atmosférou, že možná právě tam "skončí" se svým hraním. Modlím se, aby k tomu nedošlo, protože v prosincové Praze opět potvrdil, že pokud někdo svými sety umí v houseu vytvářet příběh, jenž má hlavu a patu, pak je to právě on. Já děkuju za povídání, při kterém jsem se opravdu bavil a díky singlu, který mi Pavel věnoval, se teď mohu o tuhle muziku podělit s vámi. Zvedám přenosku a první ze dvou EPček, roztočené rychlostí 33 RPM, už nám hraje...

Wildlife v remixu Bassic Dub (MP3) začíná i na tu nulovou rychlost velmi svižně a kvitovat můžeme i hodně vyčištěný zvuk (přeci jen desinfekční zvuková úprava Štěpána Tůmy je znát), navíc se "gramofonovým závodům" tentokrát nepodařilo výsledek znehodnotit. :) Pochybuji, že by tuhle verzi diskžokejové hráli úplně od začátku, protože těch šestnáct úderů, po kterých se začíná bez beatů filtrovat k plynulému prolnutí dvou desek, nestačí. Po odfiltrování přibyla příjemná basová linka, která však nikterak nad ostatními nástroji nevyniká, pouze slouží jako jejich dynamický doplněk. Na nějaké vlezlé melodie se tu nehraje, nasloucháme pouze jazyku bicích automatů a různých efektových kouzel. Pavel měl ve svých setech bubínky vždycky rád a ve vlastních skladbách si tak svou lásku logicky násobí. Po dvou minutách dochází k dost násilnému zastavení a po pár perkusových úderech můžeme pokračovat dále. Žádný diskžokej nemá tato zastavení příliš v lásce - je dobré tanečníky na chvilku zastavit, ale když máte podobné pauzy v každé desce, při pátém si už půjdou na bar pro drink. Po tomto předělu můžeme vychutnávat pouze to, co známe z minula a znovu si tu souhru jednotlivých muzikantských nápadů užívat. Přesto zde jsou některé z přechodů nové a brzy nás čeká druhé zastavení. Tam už perkuse nejsou, pásmo je podstatně kratší, pracuje se zde pouze s hlasitostí nosné linky a už zase vše uhání příjemným tempem. Závěr usnadňuje pomalejším diskžokejům prostor pro namíchání dalšího tracku, pár filtrů na závěr a už jsme ponořeni do ticha... Solidní a líbivá práce v tempu 138 BPM.

Otáčím stranu a Cannibal Mix (MP3) skladby Hope už začíná bojovat o posluchačovu přízeň. Již od počátku je podstatně temnější a prozatím jsme v hodně ponurém prostředí. Přesto je zajímavé pozorovat, jak jednotlivé bicí komponenty přicházejí podat pomocnou ruku. Perkusová linka nás teď bude také provázet, na melodičnosti přidává i pravidelné brnknutí klapky klavíru. Nezbytná basa opět přizvukuje a tenhle track je nastíněnou atmosférou řádně mystický. Po pár minutách mám pocit, že této zdařilé práci však přeci jen něco chybí. Vůbec by mi nevadil nějaký mužský či ženský upovídaný hlas, který by nám vyprávěl své "životní osudy". Pokud znáte Maziho remix Mushrooms pro Marshalla Jeffersona nebo Ride The Storm od projektu Akabu, víte přesně, co mám na mysli. Tahle verze je prima, ale určitě by neškodila ta samá s vokály. Lidský hlas má ještě stále své kouzlo a tyhle "základy" si o něj přímo říkají. Přesto myslím, že se track stane ozdobou každého setu a vynikající jsou i táhlé efekty a tříštivé gradace. Oproti Wildlife tu k žádným vypadnutím z rytmu nedochází a skladba si uhání stále dál a dál, přičemž snadno rozpohybuje poněkud ztuhlé údy znavených tanečníků. Chce to jen dobrý soundsystém, aby všechny zvuky byly tam, kde zkrátka mají být a vy je nemuseli pouze tušit...

Vyměňuji jeden černý vinyl s nálepkou Shinichi za druhý černý vinyl s nálepkou Shinichi :) a čeká nás znovu Hope, tentokrát však v takzvaném Basill Mixu (MP3). Prozatím slyšíme jakési přešlapování beatů na místě, bez nějakého zajímavějšího momentu a mám pocit, že také zvuk je podstatně zastřenější... Každopádně nám přibyl do pár stop hlasový host a sice v podání Big Je. Toho určitě budete znát jako vokalistu Lumiérovy Goodbye Illussions. Tady takový prostor nezískal, pouze v přechodech najdete jeho mluvené slovo, než regulerní zpívaný projev. Skladba tak získala na živosti, ale přesto je o poznání ještě více ponurejší, než zmiňovaný Cannibal Mix. Myslím, že příliš velké hrací ambice nemá. Basill Mix se od Cannibal Mixu v zásadě neliší, snad jen úbytkem na zajímavosti a pro někoho bude tato verze možná jen osmi a půl zbytečně strávenými minutami.

Wildlife v Complet Mixu (MP3) také nápadně připomíná verzi, kterou jsme poslouchali na prvním EP. Je však rovněž bohatší o přechodové jednoslovné vokály, které jí přidávají na údernosti. Ty se zkreslené objevují i později, ovšem několikrát opakované, pod navrstvenými bubínkovými kolovrátky. Také tu najdeme stejnou perkusovou proluku, snad jen v gradacích doplněnou o tato zefektovaná slůvka. Zdá se, že Complet Mix dělá kompletním snad jen těch pár hrátek s vokály. Obě dvě verze jsou příjemné a myslím, že obě najdou své příznivce. Ačkoliv je totiž tahle plnější, původní Bassic Dub působí tak nějak minimalističtěji a přehledněji, zatímco vokálová kouzla mohou vnímavější diskžokeje vytrhávat z hracího zahloubání...

Závěr: Konečně jsme se dočkali! Podepsat smlouvu je jedna věc, ale to čekání na výsledek bylo přeci jen příliš dlouhé. Bidlo za oceánem rozhodně nazahálel a myslím, že může být s EPčkem na jednom z prestižních labelů více než spokojen. Přesto jsem poněkud rozčarován - onen prestižní label působí přeci jen hodně amatérským dojmem. Nevím, kde přesně vznikla chyba, ale druhé EP má na středovce prohozeny názvy mixů - Wildlife totiž najdeme až na straně s logem! Navíc zde jsou unikátní chyby v textu, takže Štěpána Tůmu hledejte u Shinichi pod nickem Stephunk K a Dereka Sanderse, zde jako co-producenta, najdeme bez S na konci. Ach jo. :(

Myclick

Tracklist:

Bidlo presents Rock, Scissors, Paper - Wildlife & Hope

A1: Wildlife (Bassic Dub) (MP3)
B1: Hope (Cannibal Mix) (MP3)
C1: Hope (Basill Mix) (MP3)
D1: Wildlife (Complet Mix) (MP3)

Vydal: Shinichi (2002)

Související linky:

Recenze Wildlife & Hope pro Progressive Sounds
Recenze CD In House We Trust 2 se skladbou Hope pro Progressive Sounds
Recenze od Saeeda pro Remix