Orbital Work 1989 - 2002

Paul a Phil Hartnollovi už jsou na trhu s taneční hudbou úctyhodných třináct let, takže rozhodně není překvapením, že se rozhodli bilancovat. Ono totiž za jejich éru bylo z čeho vybírat, takže budiž potěšením hlavně pro fanoušky, kteří se s jejich tvorbou začali seznamovat až o něco později. Ideálně si tak dnes mohou doplnit diskografii o nahrávky, které jim zůstávaly prozatím utajovány.

Vzhledem k tomu, že jsem vám profil obou bratrů připravil již v recenzi k loňskému albu The Altogether, dnes jsem pro vás sesbíral střípky, které na sebe populární duo prozradilo v posledních rozhovorech a díky jejich pečlivě vedenému webu se můžeme poohlédnout i co se za ten poslední rok v jejich táboře dělo.

Hned při prolistování nového bookletu jsem si uvědomil, že jsem nějak posledně opoměl zmínit, proč si vlastně elektronická dvojka zvolila právě název Orbital pro své působení. Pokud se zaměříte na tento (počítačem vtipně upravený) obrázek, možná vám svitne, odkud si vzali chlapci inspiraci. ;) Ano, to je onen pověstný silniční okruh na dálnici M25, který sloužil v Londýně jako shromaždiště pro všechny zájemce o ilegální rave parties. Věděl se den, nevědělo se místo. Všichni tedy trpělivě na Orbitalu kroužili a čekali na impuls. V okamžiku, kdy "vůdce" odbočil, dlouhý had automobilů ho následoval až do místa konání, kde mohl začít ten pravý rej elektronické muziky se vším, co k tomu patřilo!

Když se loni 22. května objevilo již šesté album na pultech obchodů, asi jen těžko si oba bratři představili, že to nejtěžší je teprve čeká. Rozpoutal se kolotoč podpůrných akcí, které albu měly zaručit ty nejlepší prodejní výsledky. Propagaci umocnili nejprve naplánovanou koncertní šňůrou a obsadili se zázemím technických vymožeností pódia v Birminghamu, Brightonu, Brixtonu, tradičně si nenechali ujít ani vystoupení na festivalu Homelands, kterého se účastnili vedle Orb, či popovějších Pulp. Deska se však neprodává jenom v Anglii, takže absolvovali i šňůru po americkém kontinentu, kde už si se svojí hudbou tolik jisti být nemohli. ;) Přesto se fanouškové v Chicagu, Torontu, Washingtonu, Detroitu a dalších velkých městech našli a pro Orbital mělo vystoupení i jiný užitek. Ideálním způsobem si při koncertech vyráběli filmový materiál pro chystané DVDčko.

To se na trhu objevilo 27. srpna 2001 a obsahovalo všech jedenáct skladeb z klasického CDčka, téměř v identickém pořadí. Pro každý track byl zvolen jiný režisér (snad z důvodu rozmanitého pohledu na věc) a Orbital tu také trvali na zapojení nového zvukového prostředí. To měla simulovat tehdy úplně nová verze Surround Soundu 5.1 a protože ještě nebyla vyzkoušená na 100%, kluci tak měli příležitost si trochu zaexperimentovat. Kdo viděl výsledek, potvrdí mi, že vedle DVDčka Underworld - Everything Everything, patří toto dílko k těm zdařilejším, tedy k těm, ke kterým se ještě rádi několikrát vrátíte. Snoubí se tu zkrátka muzikantský um s vybranými režisérskými esy, která citlivě hudbě vdechla citlivý obraz, abyste si nakonec odnesli perfektní vizuelní zážitky ve vašich srdcích. Sami Orbital byli nejvíce nadšeni z obrazového doprovodu skladby Illuminate (to je mimochodem ta, v níž se blýsknul za mikrofonem jejich příbuzný David Gray), která až nápadně připomíná ceněnou Lynchovu tvorbu.

O tom, že hudba lidi spojuje a také fakt, že si svých fanoušků Orbital váží, svědčí i soutěž, kterou každý rok na své stránce duo vyhlašuje. Deset remixérů dostalo příležitost, aby na "orbitalovském webu" prezentovalo svou vlastní verzi jednoho z vyšlých tracků. Vybraný remixérský adept musel jen splnit daná kritéria. Jeho počin nesměl být megamixem, jeho verze měla být pouze pro jeden track, ten neměl být součástí diskžokejského setu a podmínkou bylo, aby zaslal pouze jeden (ten nejlepší) remix. Nic víc, nic míň. ;) Celkem dorazilo pro rok 2001 87 dílek od lidí, kteří si troufali a protože některé remixy byly opět zdařilé, nakonec se Paul s Philem rozhodli ne pro deset, ale rovnou pro třináct kousků, které si i dnes mohou zájemci na webu stáhnout. Musím říci, že po jejich poslechu opět zjišťuji, že se na světě pohybují opravdu talentovaní autoři (prozatím stále ukryti pod rouškou anonymity).

Čím dál více otevírali Orbital své soukromí a v rozhovorech na sebe prozrazovali jak perličky, tak i své názory na některé z ožehavých problémů. Například v srpnovém čísle časopisu Muzik byli pod palbou čtenářů vynikající rubriky Q & A. Těm "bulvárovějším" fandům prozradili i taková tajemství, kde že mají umístěno své tetování, zda preferují trávu nebo alkohol, jestli když byli mladí ukradli něco v supermarketu, či kolik SMS zpráv denně pošlou (Paul textovky nesnáší, protože než je naťuká, dokáže vše mnohem rychleji říci;). Těm, co je otázky na tělo nechávají chladnými, se Paul svěřil, že by rád uměl hrát na xylofon a piáno, že letos se oba nejvíce těšili (tak jako každý rok) na hraní v Glastonbury, že si velice váží setkání se skladatelem bondovek Johnem Barrym a jak naprosto ignorují špatné kritiky novinářů na svou muziku.

Co se týče hudebních aktivit pro rok 2002, určitě si pamatujete, jak i na našem webu probleskla zpráva o natáčení filmových scén na hudbu Orbital. Šlo o film xXx s Vin Dieselem v hlavní roli a Orbital do něho přispěli skladbou Technologicque Park. Po The Beach, Spawn a The Saint se však zdaleka nejedná o poslední příspěvek pro filmový průmysl. Režiséru Marcus Adamsovi přislíbili další track pro jeho film Octane, jenž by měl mít premiéru někdy v roce 2003.

Mezitím si stihli umíchat obdobu řady DJ Kicks, kompilaci Back To Mine, tedy set připravený ze skladeb, jenž je nějakým zásadním způsobem ovlivnily, nebo je jednoduše mají rádi. Po svých předchůdcích Groove Armada, Talvin Singhovi, MJ Coleovi, nebo Everything But The Girl, se ohlédli tentokrát opravdu hodně zpátky do svých dětských let. Netradičně tak vyzobali tehdejší lahůdky a set byl poskládán z příspěvků od Tangerine Dream, PJ Harvey, Jethro Tull a chybět nemohl samozřejmě ani jejich oblíbenec John Barry, který skladbou The Knack album otevíral. Týden před vydáním CD Work ještě narychlo vyšla 2 EPčka Rest a Play, která chytře obsahovala stejné skladby z retrospektivní desky v jiných verzích, plus navíc track Monorail, jenž na sedmém albu The best of nenajdete. Všech čtrnáct skladeb máme teď společně před sebou a můžu vás ubezpečit, že vás rozhodně nebudou nudit! Navíc u každé z nich je v bookletu připojen komentář obou bratrů, takže dnes mám s sebou i příjemné průvodce.

Když první track alba, nemohlo to dopadnout jinak, než že tou první bude úplně první skladba, kterou před třinácti lety dávali kluci dohromady. Paul zde prozrazuje, že byla nahrávána na čtyřstopém magnetofonu, který posloužil jako šestikanálový mixážní pult. Vzhledem k tomu, že jel při nahrávání o něco rychleji, byl pak výsledek z plánovaných 120 BPM pouhých 118. I přesto se líbila. :) Někomu může připadat děsně primitivní, jiný ocení na tehdejší podmínky nápaditost, lehkost všech nástrojů i smysl pro nové programování bicích automatů. Samozřejmě že i sami Orbital se musí dnes nad tímhle dílkem pousmát, o to více pak vyniká jejich píle a genialita v dnešních překombinovaných tracích. Příjemné úvodní retro z doby, kdy taneční hudba teprve začala zapouštět své slabé kořínky.

Druhá Choice (tady ve verzi Crucifix Vocal US Hardcore Punk) je kombinací jejich punkových vlivů s pomalu sbíranými zkušenostmi. Poprvé nastupuje vokální a hned hodně agresivní složka, nosné linky tvoří jednoduchá melodie (jak k hraní, tak k zapamatování). Ukázkový příklad acidhouseu s elektronickými imitacemi kytar je podstatně tvrdší i zvukově propracovanější. Sampler zde dokazuje svou budoucí důležitost a jak se dalo čekat z důvodu tehdejší nástrojové omezenosti, některé zvukové doplňky jsme mohli zaregistrovat i ve skladbě předchozí.

K mé velké radosti sem sourozenci Hartnollovi umisťují i moji nejoblíbenější z alba The Altogether - Illuminate (MP3). Originál mi byl totiž bohužel odcizen, takže zavděk (a určitě rád:) zde musím vzít singlovou verzí. Už po prvních tónech je jasné, že skladba svým zkrácením přeci jen utrpěla. Ten postupný vývoj s očekávaným vyvrcholením nenávratně zmizel a z mé milované skladby se tak trochu stává kolovrátkový kousek pro rádia, jenž delší produkty zkrátka nenasazují. Track, který byl původně psán už pro The Middle Of Nowhere, naprosto bravurně vyšvihl David Gray. Se svým hlasem provádí ty nejnáročnější kousky a neznám druhé optimističtější skladby, kterou kdy Orbital pro posluchače vytvořili. Pokud by pop třetího tisíciletí vypadal zhruba takhle, zřejmě bych si dovedl představit svoji rozlučku s taneční hudbou. Zdařilé "zvonečkové" syntezátory Davidův zpěv umocňují a znovu můžeme litovat jen okleštěnější verze. :(

Zatímco Choice čerpala z punku, pro film Spawn Orbital patřičně oblékli Satan do heavymetalového kabátku. Nespojili se s nikým menším, než Kirkem Hammettem z Metalicy, jenž jim zde přímo na zakázku vyrobil ty řádně naostřené kytarové doprovody. Bicí jsou slušně polámané, kvílející kytary vyrábějí agresivní podhoubí. S ubíhajícím časem přitvrzujeme na tříštivých zvucích, na pomoc přicházejí samplované hlasy a po chvilce na oddech už jsme v tom pravém industriálním pekle. Nejhlučnější kousek alba. ;)

Pátá Nothing Left byla alespoň pro mě (kromě Style) jediným použitelným trackem z poměrně nezajímavého alba The Middle Of Nowhere. Mohlo za to jak ono rozpustilé tempo krátkých syntezátorových impulzů, tak i výtečný hlas známé vokalistky Alison Goldfrapp. Ta skladbě vdechla onu snivou polohu, jenž netradičně korespondovala s údernou palbou breakbeatových automatů. Opět pouze krátká verze, ale tady kromě přílišné uspěchanosti nevidím žádná zvuková negativa. Je zábavné pozorovat, jak se za desetileté bádání naše oblíbená dvojka vypracovala. Track hýří přímo neskutečnými kombinačními možnostmi a tatam je doba čtyřstopých magnetofonů!

Halcyon (kterou si údajně český DJ Daho střihnul na letošním Summer Of Love) má startovní pozici číslo šest. Paul v bookletu popisuje, že když slyšeli accapella verzi It's A Fine Day od Opus III, ten hlas Kirsty Kawkshaw si prostě o to vykradení říkal. ;) Je pravda, že ti starší si Orbital pamatují právě skrze Halcyon + On + On. My si však nebudeme užívat původní verzi ze "zeleného" alba, nýbrž 7" Version. Ta je o poznání více "skočnější", zvuky jsou teplejší, oproti originálu ne tolik syrovější a celek voní snad ještě více romantikou. Potěšením jsou i nové počítačové rejstříky, jenž originál také neobsahoval, zkrátka starý song s neznámým aromatem, jenž dokáže oslovit i nyní...

Impact (USA Version) (MP3) je mým jasným favoritem. Skladba, která nikdy v Anglii nevyšla, byla vyrobena přímo pro americký trh. Zastihuje Orbital ve třetím roce jejich hudebního života a pokrok tohoto pracovitého batolete je znát. Se stopáží přes jedenáct minut se jedná skoro o jakýsi miniset dvou tracků, kdy ten druhý jsem vám do ukázky prostě vměstnat musel. Ty acidové zvuky jsou opravdu mistrovské! Celek je nesmírně hypnotický a pokud potřebujete vizuelní složku, nasaďte temné brýle, zalehněte do trávy jako já s discmanem na uších a měnící se oblaka na azurové obloze vám vyrobí nádherný 3D příběh. Vzrušený vokál ke konci poutá vaši pozornost a vy jste zmateni z nekončící hudební náplně, do které bratři stále ládují nová a nová zvuková kouzla. Mystické plochy vás vtahují přímo do děje s elektronickým životem.

Are We Here? (Industry Standard? Version) je v této zkrácené podobě pouze jednou třetinou původního tracku z alba Snivilisation. Originál dosahoval patnáct a půl minuty. Orbital ji napsali v roce 1994 po svém návratu z první cesty po Japonsku a jako ústřední samply jim posloužil doprovod k nějakému dokumentárnímu filmu, jenž sledovali na videu. Jinak track znovu okrášlila Alison Goldfrapp, jejíž osobitý projev nemůže kopírovat snad vůbec nikdo. Další hodně hravý kousek s přelévajícími se tóny, rachotícími automaty a uvrčenými rejstříky kláves. Milá vzpomínka na alba již odeznělá a důkaz, že hudba Orbital nějakým zázračným způsobem opravdu neumí stárnout!

Na retrospektivní desce opravdu jen těžko mohla chybět jedna z těch novějších "klasik" - Style. Skoro učebnicový track pro všechny případné následovníky, aneb "co všechno se dá vytvořit s tradiční devětsetdevítkou, xylofonem a hrstkou nápadů". Orbital xylofon podpořili ještě vibrátem, jenž zvuk patřičně rozechvělo a výsledkem byl komplet připomínající skotské dudy. Nosná melodie pod sebou neustále vrství nové zvukové desky, stále stoupá vzhůru a připomíná malé semínko zasazené trpělivým sadařem, který se den ode dne raduje z jeho růstu, nových lístků a nádherného květenství vzrostlého keře. Až tak je tenhle kousek zvukově barevný. Orbital tentokrát vokalistku nepotřebovali - ono tajemné "Now I'm Aching For You, What's A Boy Supposed To Do" pochází původně od kapely Dollar, z jejich skladby Oh, L'Amour. Jeden ze dvou použitelných tracků alba The Middle Of Nowhere byl jeho skutečnou ozdobou...

The Box (Single Version) je další z klasik, kterou si asi nejvíce užili snad všichni moderátoři pražského Rádia 1. Svého času i přes svou dlouhou minutáž proplouvala statečně éterem. Dalo by se říci, že si v ní Orbital zkusili roli filmových skladatelů. Chvilku akční John Barry, jindy melancholický Ennio Morricone jsou zde jasně cítit a z každého tónu vyzařuje hravost obou bratrů a dobrá nálada ve studiu. Musíme se opět spokojit pouze s krátkou verzí, tedy úvodním dílem předlouhého opusu. Co naplat, i tak opět pohled do jiných orbitalovských teritorií a další důkaz - tentokrát jak moc oba citlivou duši mají...

Pro všechny ty, kteří pouze vzpomínali a napjatě čekali na nový remix, či netradiční pojetí, je tu dobrá zpráva. Frenetic (MP3) jste totiž na žádném albu prozatím potkat nemohli. Stejně jako Illuminate je jednou z mála, kde se objevují rovné beaty a regulerní zpívaný text. Ten si napsala i zazpívala Lisa Billson. Trochu tu cítím snahu o podobnost s hlasem Kirsty Hawkshaw, ale jinak je Lisin hlas (hlavně ve vyšeptávaných pasážích) mnohem více erotičtější, jindy dravější a s poměrně širokým rozsahem. Záměrně tu hoši použili pradávnou syntezátorovou linku, kterou teď nově bravurně nafiltrovali a ponechali ji přitom nenápadně v pozadí. Pro někoho komerční "tucka", druzí ocení příspěvek s energií a přehlídkou nejnovějších programátorských vymožeností. Lahůdka!

Lush 3.1 je dalším pohledem zpět. Píše se rok 1993 a tahle skladba mohla tehdy sloužit jako příjemné intro do začínajícího večera v klubu. Nenásilná, nápaditá, dnes už voní nostalgií po tehdejší době. Cením si hlavně té rozfázované úvodní linky, kdy do levého kanálu je opakována s maličkým zpožděním. Vzniká tak dojem jakéhosi echa a je až k neuvěření, jakou má tenhle fígl sílu a jak na vnímavé tanečníky působí. Po programátorské stránce bicích opět nešetřím obdivem!

Nešťastnou třináctku vyfasovala loňská nádhera - Funny Break. Pokud by na jednom mejdanu kluci nepotkali Naomi Bedford, patrně by navždy zůstala instrumentálkou. Naomin hlas je však natolik nadchnul, že od původní myšlenky upustili. Díky tomu si můžeme užívat silnou skladbu s nejsilnější atmosférou alba! Naomin vokál se točí jako vír nad změtí všech výbušných zvukových náloží a ona s ním statečně bojuje a snaží se ho překřičet. Mrazivý song hodný přemýšlení vám v srdcích zůstane napevno uložen. Cítíte jakési memento, ale nejste si jisti, jak se s ním vhodně vyrovnat...

Pochválen budiž ten, kdo rozhodl, že definitivní tečkou za retrospektivním albem bude nádherná kompozice z roku 1991 - Belfast (MP3)! Opravdu nemám při poslechu slov... Jeho snivý základ i vystavěná struktura připomínají tvorbu v té době stejně pracovitých Fluke, či Spooky. Phil zde použil i hlasový sampl oblíbené skladby jeho ženy - O Euchari od Emily Van Evera, který vůbec nepůsobí vykradeným dojmem. Lenivé intro vyvolává dojem probuzení do krásného slunečného dne, jemňounké zvuky se předhánějí v pohlazení, stále vznikají nové pozměněné artefakty a všechny dílky tracku jsou rozložené tak, aby stereofonní pásmo bylo využito na maximum. Prostě hudební pohádka s dobrým koncem. A když jsme u toho konce - onen zpomalovací efekt, kde beaty postupně ztrácí na BPM, použili Orbital snad úplně jako první. Vzpomeňte jen, kolik se našlo imitátorů...

Závěr: Přesně CDčko, které jsem potřeboval ve svém archívu mít. Když si zavzpomínám na své začátky, kdy z důvodu nedostupnosti jsem si pokoutně stahoval jejich výtvory na kazety, musím se pousmát. Ta doba je naštěstí pryč a já se mohu radovat, že mám to nejzdařilejší pěkně spolu. Na druhou stranu se přiznám, že jsem očekával více "raritních" remixů a netradičních úprav. Snad by se tam ten pravý orbitalovský duch příliš ztrácel. Buďme tedy vděční, že máme všech čtrnáct pohromadě! ;)

Myclick


Tracklist: Orbital Work 1989 - 2002

01. Chime
02. Choice (Crucifix Vocal US Hardcore Punk)
03. Illuminate (MP3)
04. Satan (Spawn)
05. Nothing Left
06. Halcyon And On And On
07. Impact (MP3)
08. Are We Here? (Industry Standard? Version)
09. Style
10. Box
11. Frenetic (MP3)
12. Lush 3.1
13. Funny Break
14. Belfast (MP3)

Vydal: Warner Music 2002