Hudební recenze: De-Phazz – Lala 2.0

No vážně, zkuste to a pokud vám hlásek drhne a nad známkou z Hudební výchovy vaši rodiče kroutili hlavou, nechte to raději na nich. Vždyť podle výčtu hostů bylo už takhle jejich studio vytížené, jestli ne přetížené... Jenom tak mohly všechny ty skladby získat na plnosti. Plné, ale rozhodně ne přeplácané a pokud si je pamatujete z různých kompilací u nichž se tak příjemně odpočívá a čas s nimi tak pomalu plyne, pak vězte, že v případě nového alba vás rozhodně šetřit nebudou! Třeba taková Duck And Cover... Úplně jako z pera holandských divočáků Kraak & Smaak, tedy v tom jemně nalomeném rytmu s absencí jakýchkoliv pravidel a se sbírkou samplů, které se ve studiu toho času povalovaly. Ty starodávné závěrečné vám pak velmi snadno vykouzlí úsměv na tváři. Jasně, jdou na to s vtipem i důvtipem a tím pádem nemůžou nic pokazit - copak vy se nesmějete rádi, když je těch příležitostí stále méně a méně? Navíc ta Barbara Lahr má kromě parádního hlasu i výborný feeling, který s touhle skrumáží pokroucené elektroniky tolik kontrastuje a jazzové veteránky se už teď mohou začít třást o místo v síni slávy. A to si představte, že i přes své nesporné kvality se nakonec tváří téhle sestavy nestala – studiovou kliku si podávala s krásnou Pat Appleton a se spoustou dalších, kteří si sem odskočili.



Včetně Karla Friersona, jemuž tolik sluší jejich funky aranže. Do groovy vypalovačky Rat Pack se on pokládá se zápalem Toma Jonese, v mnohem uvolněnější No Lie zase tolik připomíná slavnou éru Kool & The Gang. Ano, tohle je ta pravá a nefalšovaná “black music,“ jak se tu říká... Paradoxně dělaná v Německu. :) Přitom je tu neustále co objevovat, čím se nechávat unášet, ale i u čeho alespoň na chvilku přemýšlet – tohle bude jistě velmi zábavná parta, která nové album nespíchla za týden a pochvalu zaslouží i člověk, jenž určil přesné pořadí jednotlivých skladeb. Naprosto přirozeně do sebe totiž zapadají a to má každá z nich zcela jinou náladu. Jako na těch koncertech... “To jste se s námi ale zapotili, viďte? Tak dobře, teď si dáme jednu klidnější!“ Třeba téměř pro Skye napsaný zapalovačový ploužák When No Words Come a jen další z vokalistek tu umí tolik zahrát na city a brnknout i na tu nejjemnější strunku. Teď už jen obejmout toho, na kom vám tolik záleží, jen jste to doteď nedokázali říci a rázem se vám změní celý život. “This is my favourite part!“ zašeptá ještě do posledních něžných tónů zpěvačka... Tak to se shodneme, můj taky! A uvolnit všechny svaly v těle, to oni dovedou mistrovsky...



Cloudspotting působí, jako by ji snad napsali přímo na míru, s úmyslem dostat se Tarantinovi pod kůži. Tak krásně lenivá, tak příjemně se převalující - ta by jistě dalšímu z jeho kasovních trháků slušela, ať už by se na plátně dělo cokoliv. James Bond by zase při protřepávání a nemíchání svého Martini od další ze svých dlouhonohých krasavic na sto procent ocenil ten ležérní text v Chez Clerambault. Jen ta silná dechová sekce by mu v tom útulném hnízdečku asi poněkud překážela. Pit Baumgartner a spol. prostě filmy musí milovat, tahle nová deska je prozradila a který snímek ho asi tak mohl inspirovat k hojnému využívání foukací harmoniky? Mám pocit, že lepší promo pro koncertní šňůru si s tímhle albem snad ani vyrobit nemohli. Úplně vás to totiž láká, všem těm muzikantům koukat pod ruce, když je to tak zvukově bohaté a s přehlídkou vokalistů, kteří si umí o pozornost tak nenápadně říci. Navíc se super zvukem, jenž vám ve vašich uších vysmýčí i tu poslední pavučinu. De-Phazz jsou zkrátka ve velmi pokročilé fázi své kariéry, ale hlavně stále ve výborné formě. La la la, to máme ale dneska hezký den...
    
Hodnocení 85%

Myclick

De-Phazz zahrají živě 10. května 2010 v pražském klubu Retro Music Hall.

interpret/album: De-Phazz/Lala 2.0
label: Phazz-a-dellic (PHAZZ-046)
URL: www.de-phazz.com, www.phazzadelic.com
styl: latin, pop rock, broken beat, soul, downtempo, synth-pop