Ibizarre - The Ambient Collection vol. 5

Je tomu dávno, co jsme si zde recenzovali album jednoho z duchovních otců chilloutové muziky, spjatého s populárním ostrovem ve Středozemním moři - Ibizou. Má obrovská chuť, dostat se jednou na tenhle nádherný ostrůvek, však den ode dne klesá. Co je příčinou? Tak nějak si všímám té neskutečné komercionalizace, jež tento ráj na zemi rok od roku provází a přemýšlím zda "fabrika" na opálení a pár dnů pohody, vyváží pak návrat do šedé reality všedních dnů. Alespoň co se týče našich západních sousedů, platí to, že už tam byl skoro každý. Je asi nesmysl srovnávat honbu za Ibizou s útoky na sardinkovité pláže v Bibione či s "českou kolonií" Chorvatskem, ale to jak pár akrů půdy bez ustání propírají zahraniční média, moje cestovatelské nadšení stále snižuje. Vždyť jen anglický Muzik loni udělal k Ibize speciální číslo, včetně dvou! přibalených CDček, jež měla po zvukové stránce ostrov co nejvěrohodněji přiblížit. Kdo se o hudbu zajímá trochu více, pochopil, že kmotrem Ibizy bude vždycky označován po zásluze José Padilla. Ibiza je teď v kurzu a tak se pomaloučku vynořují jeho nástupci. Povětšinou jde o rezidenty tamních klubů, kteří cítí příležitost a postupně vyplouvají nad hladinu, ať už to je Bruno, Chris Coco nebo snad Lenny Krarup alias Ibizarre. Pojďme tedy poznat člověka, jež si vytvořil obdobu sérií Café Del Mar a blýsknul se již pátým dílem ambientně orientované řady kompilací.

Lennart Krarup se narodil před devětadvaceti lety v Dánsku. Často cestoval, takže za svůj život už stihl bydlet třeba v Anglii, Belgii nebo Egyptě. V roce 1990 ho osud spojil s tolik zmiňovanou Ibizou a díky výborným klimatickým podmínkám a přátelskému ovzduší zde brzy nachází azyl. Postupně se otrkává v místních poměrech a vlivem svého muzikantského nadšení zakládá studio ve městě Beniras na severní části ostrova. Nepachtí se však celý čas jen s chytrými mašinkami uvnitř, ale snaží se noční život ostrova řádně rozhýbat pořádáním nejrůznějších tanečních parties a festivalů. Jako DJ přes pomalé rytmy si postupně zahraje ve všech větších klubech, které něco znamenají - např. Space, Pacha, Café Mambo, Las Dalias, Salinas, Savannah a pravidelnou rezidentní noc získá i v klubu Kumharas či proslulém Café Del Mar.

Co se týče festivalů, tak před podstatně početnějším publikem, si měl šanci zahrát na velkolepém festivalu Gatecracher v obřím stanu s názvem Stoned Asia, kde vystoupily takové hvězdy jako Ian Pooley, sladcí Mandalay nebo DJ Morpheus. Aby toho nebylo málo, rozhodl se každý čtvrteční večer obsadit éter největší rozhlasové stanice ostrova - Cadena Cien FM, kde posluchačům podsouvá vlastní představu nejideálnějších tracků současných dnů. Kromě své vlastní tvorby už také spolupracoval s velkými celebritami ostrova - José Padilla, Chris Coco, DJ Alfredo, Trumpetman. DJ Pippi, dlouholetý rezident klubu Pacha má s Lennym společný projekt Oversoul. Lenny nezahálel ani na poli remixérském a jeho uvolněných představ, lišících se od mnohem hlučnějších originálů, tak využívaly labely Sony, Virgin, Elektra či Peppermint Jam.

První díl kompilací The Ambient Collection se objevil v létě roku 1997 na nově založeném labelu Ibizarre Records. Tehdy se ho prodalo 5.000 výlisků a každým rokem spolu s dalším nástupcem náklad stoupal. Přitom to nemá tahle řada vůbec jednoduché - musí obstát v těžké konkurenci podobně zaměřených titulů, které se všelijak Ibizou zaštiťují, ať už je to osvědčená řada Café Del Mar nebo výběry novější - Real Ibiza, Café Mambo, Ambient Ibiza, Chilled Ibiza. Pojďme si teď udělat malou procházku tímto výběrem třinácti skladeb, který v bookletu Lenny věnoval svému otci. Úvodní track dostal název Garden Of Inner Peace. Po pár ambientních zvucích, kdy ještě přemýšlíte, jak se vše ještě může dál vyvíjet, vás do Zahrad vnitřního klidu přivítá hostující vokalista Chicago. Skladba, ve které se neobjeví jediný úder bicích, je přeplněna množstvím ploch, ozvěn a tajemstvím opředených zvuků. Zaměřte se hlavně na výbornou zvukovou kvalitu desky, která vás svým prostorem sevře a nepustí. Budete jedním z účinkujících aktérů Lennyho zvukového příběhu, aniž byste o to kdy stáli - tak moc na vás jeho hudba bude působit. Kompilace samotná je namíchána bez mezer, takže tracky mezi sebou volně proplouvají.

Oumyouji (MP3) je přesným ekvivalentem Padillových Café Del Mar. Tohle není Lennyho původní skladba, pouze Ibizarre Morning Remix tracku, který v originále napsal H. Garden. Ten úvodní rozfázovaný zvuk, ke všemu ještě různě filtrovaný, zní moderně a poskytuje skladbě, kde se to hemží různými syčivými efekty napodobujícími tříštění mořských vln o útesy, hodně futuristickou podobu. Potkáme zde i preludování tklivé kytary, jež má v tomto kousku skoro až oldfieldovskou barvu. Hodně smutný a přitom zasněný track navozuje atmosféru ztráty někoho blízkého.

Smooth Temptation je Lennyho vlastní prací, k níž si pozval zpěváka RAM a saxofonistu Steve Normana. Hlasově tu RAM opravdu exceluje - jeho hlas ve výškách dostává podobu i Annie Lenox, pozadu nezůstává ani s hlubokým přednesem, kdy vám naskočí husí kůže. Hudebně nic moc. Až příliš utahaná skladba nepřináší vůbec nic nového, snad jen naznačuje, jakou cestou se může moderní pop také ubírat.

Latin Leisure je přesně modelovým trackem pro závislost - bude vás stále nutit pouštět si ho znovu a znovu. Svingující spodky se silnou basovou linkou a čistými činely dobarvují mystické plochy, které si s vašimi pocity pohazují jako s cárem papíru v lehoučkém vánku. Nebudete se jí moci hned tak nabažit a tak vám garantuji, že až vám těch pět minut atmosférického tracku skončí, uděláte to co já - zmáčknete repeat. Těžko, opravdu těžko se určuje u hotového výrobku, odkud se bere ta souhra mezi autorem a posluchačem - tady to funguje a vy můžete snad jen přemýšlet, kde se vzala ta zázračná síla? Možná bych nějaké saxofonové či trumpetové sólo ocenil někdy ke konci, ale protože nejsem muzikant, i tak musím smeknout nad Lennyho hudebním záměrem.

Castilos De Arena (MP3) pod startovním číslem pět, je výsledkem studiového bádání projektu Deep & Wide. Název vystihuje přesně to, oč tu běží. Stylově podobná skladba je hodně srovnatelná s tou předchozí, možná je ještě víc melancholičtější. Deep = Lenny Krarup, Wide je synonymem pro Bruna Lepreta. Už tady se bojím dojezdu CDčka z tak uvolněného prostředí, jež je plné skladeb překypujících pocity a životem. Cesta zpět bude asi opravdu bolestivá. Až příliš snadno podlehnete klamu pár tónů, pomalých rytmů a síle akordových kombinací.

Ordinary Day ozdobila svým hlasem Nicola Hitchcock. Až její nekopírovatelný hlas uslyšíte, určitě si vzpomenete, odkud že ho vlastně znáte. Všiml jsem si toho rozechvělého hlasu (snad žádné jiné zpěvačce se při projevu takhle neklepe) už na albu Empathy vynikajících Mandalay. Lenny se možná nechal inspirovat skrze jejich skladbu Beautiful na Café Del Mar vol.6 a tak si spojení jejího hlasu s downtempovými tracky zopakoval. Po hudební stránce je mnohem živější než úvodní kousky, oceníte zejména složku bicích, naefektovanou kytaru a sem tam nějaký ten zvuk, hozený do prostoru s nutnou ozvěnou. Trošku mi tenhle track připomíná tvorbu Thievery Corporation.

The Summer Song opět hlasově podpořil RAM. Znovu popová písnička, která se však do éteru našich rádií v životě nedostane. Výborná je dechová sekce, která silně koresponduje s hlasem vokalisty, jež svým projevem dokáže typicky letní skladbu citlivě interpretovat. Kytara s připojeným "kvákadlem" je snahou pouze k ozvláštnění kompilace, která díky stále stejným nástrojům až příliš splývá s již odeznělým materiálem.

Dreams je výsledkem zmiňovaného projektu Oversoul a společně s Lennym je pod ní podepsán DJ Pippi. Hudebně opět nic objevného a nového - pouze dramatický přechod uprostřed, kdy se vše zastaví a přes šumící efekty se posléze přidává naostřená kytara, vás může zaujmout. Zkoušeli jste si někdy vyslovit to anglické slovíčko Dreams? Samo o sobě zní hodně snivě a ústy něžné vokalistky vám samo zavírá oči unavené sledováním radostí dlouhého dne.

One World (MP3) musí Lennymu závidět snad všichni muzikanti. Takhle nějak si představuji intro k nějakému albu. Nejdříve zpěv ptáčků, zničehonic skandování lidí jako z koncertu, do toho houkačky projíždějící záchranky a pak už je to jen vzájemná souhra mezi laskajícími plochami Lennyho syntezátoru a áriemi zpěvačky Federicy. Čistota, nic jiného než čistota, prýští z této skladby, jež posluchače obejme a nepustí. Opravdu silný zážitek s tímto trackem, který bych dokázal poslouchat i hodinu, se pomalu přenáší do dalšího kousku naladěného na stejnou vlnu - Futurescape.

Možná až tady si uvědomíte, jak dlouho už jsme zase neslyšeli bicí. A přesto vám to nevadí! Ty příliš strojové automaty opravdu někdy překáží. Stačí pár samplů racků, vlny, přesýpání písku, efekty a hodně silné syntezátorové tóny. Tahle dvouminutová skladba slouží však pouze jako výplň před dalším příspěvkem zpěvačky Federicy.

The Seventh Chakra je opět plná jejich hlasových árií a Lennyho aranží. Jde o společnou práci Lennyho s dalším populárním DJem Ibizy - Chris Coco. Jejich projekt má název Seven Ways a ke slovu se tu dostávají třeba i kostelní varhany. Hlas Federicy působí jako balzám na nemocné duše a až příliš s rejstříkem varhan ladí. Opravdu muzika! Nature´s Call mi až příliš připomíná nedávno recenzovaného Josého Padillu s albem Navigator. Opět pooldfieldovsku položená kytarka, šumění vln, ptáčci. Ke konci je to jak z pera Vangelise a já už se trochu začínám nudit. Toho sladkého cukrkandlu je na mě až příliš.

Rozloučení s pátým dílem opět poklidné kompilace Lenny svěřil své předělávce asi největšího úspěchu Doors - Riders On The Storm (MP3). Problém je, že ať se snažíte, jak se snažíte, v životě neuděláte remix, jež by byl lepší než originál. Můžete mít sebechytřejší elektronické mašinky, ale atmosféry a kouzla této hymny dob minulých, nedosáhnete. Doors jsou prostě Doors. Lenny přidal vokálům ozvěnu, vyčistil samply s bouřkou a samozřejmě připravil nové bicí. Nic víc, nic míň. Jeho Ibizarre Revival Remix starší generace neocení, mladší nepochopí…

Závěr: Až budete chtít odpočívat po vydařené párty s ochablými končetinami a bolestmi hlavy, vřele doporučuju tohle album. Příjemně se poslouchá a než mít ve vašem pokoji ticho, pár nenásilných a teplých tónů vám určitě prospěje. A pokud vám hudba nestačí a přece se jen chcete na Ibizu podívat, tady máte něco z bookletu, co by vaše plány s balením mělo urychlit: WHEN THE OCEANS MAKE LOVE AND THE WHALES SING THEIR SERENADE, THE MOON RISES ON THE HORIZON, THE WAVES FOAM UPON THE SHORES, REVEALING THE FRUIT IF THE OCEAN´S LOVE… Nezní to lákavě?

Myclick

Tracklist: Ibizarre - The Ambient Collection vol.5

1. Garden Of Inner Peace (feat. Chicago)
2. Onmyouji (Ibizarre Morning Remix)
3. Smooth Temptation (feat. RAM)
4. Luxury Lounge
5. Castillos De Arena
6. Ordinary Day (feat. Nicola Hitchcock)
7. The Summer Song (feat. RAM)
8. Dreams
9. One World (feat. Federica)
10. Futurescape
11. The Seventh Chakra (feat. Federica)
12. Nature's Call
13. Riders On The Storm (Ibizarre Revival Remix)

Vydal: Warner Music 2001