RECENZE
Hudební recenze: John Digweed – Transitions vol. 4
Ať se to někomu líbí nebo ne, neo-trance se v našem prostředí pomalu dostává ze zatuchlého ultra-undergroundu na povrch. A možná se dostane ještě dál. V anketě XMAGu za rok 2007 se tenhle "hudební styl" uvelebil na druhém místě v kategorii fenomén roku a pokud vše dobře dopadne, v létě nám na letišti v Břeclavi zahrají ve společném setu dva jeho taťkové. Právě jeden z nich, ten o něco méně slavnější, zato poslední dobou mnohem pilnější, prostě John Digweed, vydává tento týden čtvrtý díl neo-tranceové hudební encyklopedie, jenž vychází pod názvem Transitions. Jaká je? Co na ní najdete? A proč ksakru furt ten neo-trance, když současný trance je téhle hudbě na hony vzdálený? Odpovědi jsou tam někde venku. A také v následující recenzi!
Nastolil jsem tři zásadní otázky a tak se bez větších okolků vrhněme na odpovědi. Otázka číslo jedna, tedy "jaká je" je pro recenzi asi otázkou nejdůležitější. Stručně a jasně řečeno, je to povedená kompilace. Právě proto, že neo-trance platí za stále ještě okrajovější žánr, který se šíří hlavně po internetu a ty nejlepší tracky pochytáte tak zhruba několikahodinovým surfováním po myspace, tak podobné kompilace jsou důležité nejen pro lenochy, které vysedávání na internetu nebaví, ale hlavně proto, sesbírat skutečně to kvalitní, nacpat to do uceleného mixu a prezentovat tak neo-trance jako životaschopný žánr. O to se John Digweed snaží už od roku 2006, kdy na Renaissance vyšel první díl Transitions kompilace.
John Digweed
Možná to John dělá tak trochu nevědomky a jen sbírá muziku, která se mu prostě líbí, ale shodou okolností mu do oka vždy padnou neo-tranceové šlágry. A zde je mé vysvětlení: Netuctová hudba, která v sobě snoubí samé, momentálně populární ingredience. Minimal, house, electro a trance. Od všeho trochu v balení, kterému nelze odolat a neodolal mu ani John Digweed nebo třeba jeho dlouholetý parťák Sasha, který ve stejném roce, jako vyšla první Transitions, přispěchal jen o pár dní později s brilantní kompilací Live At Avalon, která byla specifická ještě z jiných, technických důvodů, ale to není teď podstatné. V mých očích je dodnes nepřekonaná a tak trochu symbolicky dává najevo, kdo z dvojice Sasha a Digweed je úspěšnější. Stejně tak Digweed žádným ze svých pokračování Transitions nikdy nepřekonal onen debut, avšak jeho čtvrté pokračování se vyvedlo a asi nejvíce se mu kvalitativně, co se hudby týče, přibližuje. Navíc Digweed nezůstává jen u obyčejného spojování jednotlivých skladeb za sebe, což mu ostatně jde bez výhrady. Tak trochu po hawtinovském vzoru sebral na dvě desítky tracků, nejrůzněji je zeditoval či vybral jen určité pasáže a z mašinek vyhodil souvislý mix, co má rozhodně hlavu, patu a také koule. Uvidíme co na to trochu se poflakující Sasha (i když ne úplně, Sashovy poslední singly jsou takřka geniální), který se nechal slyšet, že brzy také něco nového umíchá a nahraje.
Otázka dvě se ptá "co na ní najdete" a odpověď je v tomto případě naprosto nenapadnutelná. Tracklist je již vytištěn, CD vylisováno a špeditéři na cestě do music shopů. Kromě hrstky již časem prověřených jmen jakými jsou Jeff Bennet či Pascal F.E.O.S. dostali pod Digweedovým vedením prostor relativně méně známější jména, byť v okruhu zasvěcenců už několikrát řádně prověřená a pak hlavně neznámé tváře nebo nováčci. Bát se ale ne příliš prověřených jmen a tudíž pochybné kvality nemusíte, snad Digweedovi po těch letech alespoň trochu věříte :) Mezi neznámá jména patří určitě projekt Soliquid, za kterým stojí Maďar Dávid Biczók, který skládá a tvoří od svých osmi let. Oficiálně pak poslední čtyři roky hlavně v progressive tranceových a houseových vodách. Troufám si tvrdit, že méně známé je také jméno Holanďana Daniela Sancheze, který se ale může pochlubit jedním velkým hitem loňského roku – "Mumbling Yeah". Ten tu najdete v remixu Loco Dice. Že kompilace hraje všemi barvami, zejména těmi evropskými, potvrzuje francouzský producent a DJ Henry Saiz či Julien Parisé. Už více známější jsou jména projektu Two Lone Swordsmen či producentů Guy J (Izrael) nebo Jerome Sydenham (původem z Nigérie). Dále tu máme jméno Ilian Drea Persson aka Nightguy, který hned se svým prvním počinem dostal příležitost u Kompaktu, hezky pojmenovanou producentskou dvojice Pig & Dan ze Španělska, která loni vydala album u Cocoonu nebo projekt Plasmk vydávající na francouzském labelu Connaisseur, což v překladu znamená expert (takže asi vědí, co vydávají). Ono nakonec jména tu příliš velkou roli nehrají, protože většinou v jeden moment stejně jednou dvě nebo tři písničky přes sebe a poznat od sebe je dokážete asi jen s obtížemi.
Ještě zbývá zodpovědět poslední otázku, kterou jsem nahodil v plén a tou je fakt, proč furt nějaký ten neo-trance, když… vím přesně co máte na mysli. Současný trance v té nejmainstreamovější podobě už ze své pradávné podstaty ztratil snad úplně vše. Chová se více jako pop, jen s rozdílem, že má na sebe naroubovaný 4/4 rychlý elektronický beat. Neo-trance z tranceu rozhodně čerpá, ale z trochu jinačího, než vám dokáže nabídnout třeba skvadra kolem několika holandských velikánů. Původní myšlenka tranceu, a myslím, že se opět dostává do módy, je čirá euforie a radost z nevyčerpatelných zdrojů melodické energie. Proto neo-trance – původní tranceová myšlenka, jak fungovala třeba v první polovině 90. let obalená v moderním zvuku, kterým prostupuje minimal, electro a další vlivy.
A pokud vám slova k pochopení nestačí, je tu například John Digweed a jeho nové pokračování kompilace Transitions, které všechno výše popsané popisuje hudbou; skvělými beaty, snovými melodiemi a hlavně žádnou cukrovou vatou.
Hodnocení: 90%
JOHN DIGWEED – TRANSITIONS VOL. 4
formát: CD
čas: 72:44
label: Renaissance
info: www.myspace.com/johndigweedforever, www.renaissanceuk.com