Valentino Kanzyani - Rock The Discotheque

Pro Brno, hlavní město naší technoscény, není osoba Valentina Kanzyaniho vůbec neznámá. Ať už to byla loňská desátá Citadela, kde se představil po boku Ade Fentona a našich ostřílených technojezdců Tokyho a Leo Lycry, tam také zakotvil o měsíc a půl později na první párty Eternity, aby stanul na pódiu vedle Umeka, Daha a Olivera Maase. Ale abychom se za ním nemuseli vypravovat pouze do uzavřených prostor moravské meky, mohli si ho technofanoušci vychutnat i na čerstvém vzduchu jednoho z loňských open airů - Mácháč. Tolik fakta a my bychom si osobu s takhle exotickým jménem mohli představit blíže. Mohli, ale jako pravý techno DJ zrovna informacemi o sobě nehýří a netouží zrovna po tom, aby se stal hvězdou, jenž se na vás usmívá ze všech hudebních časopisů. Tím pádem informace, které se ke mně dostaly, jsou opravdu kusé. To, že je Tine Kocjanič (tak se opravdu jmenuje:-) slovinec, ví dneska asi každý. Slovinská taneční scéna je hodně rozjetá a tvrdší a minimalističtější techno tam má velmi pevné pozice a silné propagátory, kteří jezdí tuto zemi reprezentovat ven.

Již odmalička se s muzikou setkával. Samozřejmě to nebyla ta, jíž se věnuje dnes, ale jeho otec působil v jedné kapele a malý Valentino mohl tak ve věku tří let tatínka pozorovat při práci. Brzy si začal všímat, jak různě vyluzované zvuky na lidi působí a tajemství úspěchu našel v rytmice. To už mu bylo o něco víc a přes svého kamaráda z dětství přišel do styku s taneční hudbou. Kamarád měl totiž bratra, který se živil jako diskžokej. Tehdy to ovšem byly houseové beaty, které v klubu rozhýbávaly masy lidí na parketě. Však také Kanzyani na houseu začínal a dodnes tímto o poznání stravitelnějším stylem své sety rozjíždí. Pokud si techno a Slovinsko postavíte do jedné roviny, samozřejmě vás napadne, že tu něco chybí. Nejznámějším techno djem tohoto středoevropského státu je bezpochyby Umek. S Kanzyanim je pojí přátelské pouto a znají se spolu už nějaký ten pátek. Podobné nápady a podobné vlivy je daly dohromady i po hudební stránce, což vyústilo ve společný projekt a souběžně s tím i sublabel - Recycle Loops. Kromě domovských klubů Ambasada Gavioli a Sub Sub, kterých se účastní jako rezident (mimochodem i naši Leo Lycra a Kaisersoze tu dostali šanci si zahrát), vyráží po světových klubech. Jeho kroky s kufrem našlápnutých desek se už prošly po Rakousku, Německu, Anglii, Holandsku, Francii i dalekém Singapuru či Austrálii. Z obřích festivalů to byla Love Parade v roce 1998 či loňská May Day. Co se vlastní tvorby týče, nevím zda je to záměr nebo pouze nutnost, ale jeho skladby plné řízného techna nejhrubšího zrna s vměstnanými funky motivy a bohatým spektrem zajímavých zvukových kouzel, vychází také na labelech po celém světě. Nejčastěji tak využívá značky jako Primate, japonskou Frogman Records, Primary, Superbra, label samotného Carl Coxe In-Tec, nebo dokonce skrze remix The Porn/HeadQuarters se objevil i u houseových Deep Dish! Jeho jméno se mezi diskžokeji hodně skloňuje a tak není vůbec překvapením, že se jeho skladba House Soul objevila podvakráte v Essential Mixu Carl Coxe, v červenci tohoto roku v britském Radio 1. Ten ji dokázal vklínit do eklektického setu mezi stylově hodně odlišné Basement Jaxx či třeba komerčního DJ One Fingera. Kanzyani vydává neúnavně dál a dál a my si jeho skladby představíme nejlépe zásluhou umíchaného setu. Vzhůru do toho! Ne, tak ještě ne. Ačkoliv srovnání nad technickou stránkou činím spíše v samotném závěru recenze, na něco vás musím upozornit již teď. Když jsem si poprvé tenhle set pustil, nevěřil jsem vlastním uším. Byl jsem opravdu zděšen, jak mohl takhle nekvalitní mix, kde se beaty přes sebe jednoduše tlučou, vůbec někdo vydat. Pak mi to však nedalo a já začal pátrat na překrásné papírové krabičce po informacích. A ejhle, najednou jsem pochopil vše. Ten set je nahrán ze tří gramofonů, které si postupně zatočily třiceti! deskami. Tím se vše vysvětluje. To, co bych jinému diskžokeji neodpustil, tak tady musím přimhouřit oko nad tak tvrdě odvedenou prací.

Intro je hodně zvláštní. Je to spíše takové prostorové třičtvrtěminutové hračičkaření s jedním jediným prostorovým tónem. Opravdu originální rozjezd, kdy to vypadá, že na rozjeté beaty budeme mít ještě dost času.

Tím pádem hned odpich druhého tracku funguje jako drsný kontrast. Má název The Preface a je za ni zodpovědný mezi techno komunitou hodně využívaný DJ, Gaetano Parisio. Příjemné funky techno není vůbec tvrdé, hi-haty nejsou přebuzené a hodně energický kousek vaše tělo doslova a dopísmene nakopne. Syčivé výšky a kraťoučká funky figurka připomínají dokonce sety Dave Angela!

Následující Confined od Chrise Mc Cormacka přesně poukazuje na ten nejdůležitější bod každého mixu. Můžete mít skladby sebelepší, ale v okamžiku, kdy je kvůli končící stopáži chcete vyměnit, musíte je mít co nejoptimálněji seřízené. Tady to Valentinovi nevychází, takže dohání rukou co se dá a nakonec vše řeší oblíbenou záchranou - zpětným protočením doteď hrající desky. Chris staví hlavně na různých doprovodných bubínkách, přičemž krátké tóny syntezátoru a samplovaná smyčka hlasu, tvoří jádro celého tracku. Postupně se přidávají další bicí složky a skladba funguje jako energická bomba, jenž si s vašimi kroky na parketě hravě poradí. Jako výborný efekt rozjeté skladby pak překvapí přes sebe znásobené tóny, které svým navrstvením track na chvíli zaseknou.

Čtvrtá skladba v sobě obsahuje jak Kanzyaniho vlastní věcičku Fever, tak i Umekovu kamarádskou výpomoc v podobě Tetrakain. Opravdu dlouhou chvíli se dokáží navzájem tyhle dvě skladby doplňovat. Přesvědčit se můžete hlavně skrze rychlé faderové přejetí zprava doleva, kdy spolu obě drží poslušně pohromadě. Konkrétně Umek dbal hodně na kraťičké vokály, které do už tak zvuky prosyceného tracku vměstnávají ještě jakési energické kořenění.

Pátý kousek byl poskládán dokonce ze tří skladeb - Cartax od Umeka a pak dvakrát se tu objeví jeho společná tvorba s Kanzyanim. Postupně se tu představují tracky Bazar, Cartax, ale i titulní Rock The Discotheque. Bazar (mp3) je překvapivě čistá modulovaná tranceová linka zcela bez beatů, Rock The Discotheque by mohla být spíš označena jako "Tribal Techno". Každopádně i pro mě, jako "netechnaře", je tahle deska zatím příjemně poslouchatelná! Čím kratší čas skladby, tím je samozřejmě znát Kanzyaniho pouze párvteřinové synchronizování, jenž se pak podepisuje na výsledném mixu. Naštěstí ví kam přesně sáhnout, takže můžete jeho hbitost spíše ocenit.

Umek vede i v další trojici - nejdříve je to opět filtrování jednoho tónu ve skladbě U1, později Felinon jako hudební smršť všeho, co ze sebe dokáží mašinky vyloudit a pak už se zase může blýsknout sám Valentino, tentokrát hudebně nápaditou a mistrovsky vyváženou Low Frequencies. Ta vyniká hlavně netradičním programováním bicích, jež nejedou pouze v jedné rovině.

Jako startovní číslo sedm vybral Kanzyani pouze minutu a půl dlouhý příspěvek opět od Umeka, tentokrát schovaného pod dalším převlekem - Mumps. Mechanisms E si na změny příliš nepotrpí a tak kromě výrazné basové linky a vokálové složky s kraťoučkým nesrozumitelným útržkem tu nepotkáte už vůbec nic.

Nástupem nové skladby tenhle sampl Kanzyani nejprve odfiltrovává a později i desku protáčí. Joey Beltram, v jehož tvorbě se mísí jak vliv New Yorku, tak Chicaga i Detroitu, připravil opět řádně hutnou skladbu s nečekanými zvraty a syrovým acidovým nádechem porůznu poskládaného vrzání, pojmenovanou Arena. Samuel L. Session se skladbou Gotcha patří k hodně míchaným i míchajícím interpretům dnešní doby. Tohle už je minimal se vším všudy. Když byste si usmysleli nějaký setinkový zvuk, už by se prostě do tak přeplněné skladby nevešel. Ta plynule přechází v podobně naladěný exemplář. Je jím Neverend (mp3) od projektu Galactica. To už jsme opravdu hodně ponořeni do temných aranží a tak si cestu ven ze zvukových bariér musíme proklestit skrze nekonečné automatové smyčky dalšího Umeka (Voice 1) a dvakrát zastoupeného Adam Beyera, hlavně prostřednictvím skladby Remaining III. Tak jednoduché to však nebude, protože i tento švédský technoveterán do toho buší hlava nehlava. Pouze výšky jeho tracků nejsou tak utopeny v černočerných temnotách a vy si připadáte jako před hlavním pódiem s vynikajícím zvukem nějakého Open Airu. Adam Beyer se vynořuje i v následující Re-Manipulated, ovšem pouze v roli remixéra, přemíchávajícího Ben Simse.

Tohle už je opravdu hukot a zároveň jediný zpívaný exemplář výběru. Skladba se pro svoje netradiční pojetí stala hodně oblíbenou i mezi tuzemskými diskžokeji. Španělský vokál, vlivy latiny a rozjásané hlasy dokáží jinak už řádně monotóní set příjemně zpestřit.

Následující Man Alive od Devilfish je zajímavá zase z jiného hlediska. Ta starodávná klávesová figurka se používala na přelomu 80. a 90. let, kdy se taneční scéna s omezeným potenciálem začínala formovat. Nad tou jednoduchostí pár tónů se můžete snad jenom pousmát. V.1 (mp3), kterou střídáme je Kanzyaniho vlastním trackem. Pokud se zaposloucháte hlouběji, objevíte tolik vyhledávané asymetrické programování, pár bicích gradací, prostorové sci-fi efekty, modulované loopy a místo tu je i na kraťoučké vydechnutí z náročného tance. Hodně chytrá skladba, která je psána přímo pro vaše mozkové závity, ale musíte si dát tu práci a přemýšlet spolu s ní!

Další trilogie v jednom tracku obsahuje Let's Get Together od budoucího návštěvníka Prahy - Trevora Rockcliffea, 15.5 od Smith & Selway a konečně také skladbu Stringrise od jediné zástupkyně něžného pohlaví a jedné z pohlednějších DJane - Moniky Kruse. Všechny tři tracky dokázal Kanzyani vměstnat do čtyř a půl minutového časového úseku. Konkrétně skladba od Smith & Selway, tentokrát v remixu Devilfish je hodně chytrou a působivou a navíc nepostrádá vývoj a nezakládá si na zbytečně rychlém tempu. Tady se dbá hlavně na překypující enegii a samotný výraz příjemně valivého tracku. O další prostor se poprali Chris Liebing, známý to milovník minimalistických kousků, spolu s Joey Beltramem, který tu nabízí tři roky starou skladbu Ball Park. Kanzyani tu také využívá ten známý efekt mixáků Pioneer - Flanger, který když není často zneužíván, opravdu zvýší vaši pozornost. Po předchozí trojici podstatně klidnějších skladeb je konkrétně Liebingův výtvor opravdovým "techno peklem", kde se to hutnými zvuky jenom hemží a přesto nakonec spolu všechny nástroje najdou společnou řeč.

Kde se vzal předposlední track, to neví ani sám Kanzyani. Unknown Artist - Untitled Track (mp3), to je vše, co se dozvíme a muzikant, jenž s tímhle dílkem strávil čas ve studiu, tak zůstává utajen. Je to škoda, hlavně bicí složka je netradiční se spoustou změn a přechodů, objevuje se tu rychlé tleskání, vývojový breakdown i kulometná palba automatů, která tento skvělý set ozvláštňuje.

Poslední skladba dostala název Mechanisms G. a pochází opět od Umekova projektu Mumps. Jedná se o tradičně řízný track s pozoruhodnou basovou linkou, zběsilým tempem, hodně syrovými klávesami porůznu filtrovanými a častými změnami nálad.

Závěr: Pouze pětistovka lidí u nás bude mít možnost zasunout tuhle krásnou papírovou krabičku mezi ostatní klenoty své diskografie. Techno fanoušci mohou slavit - tenhle set je po hudební stránce příběhem, po té mixované snahou o nejrychlejší mixy a předání pozitivní energie z diskžokeje na posluchače!



Valentino Kanzyani - Rock The Discotheque (tracklist)

00 Intro
01 Gaetano Parisio - The Preface
02 G Flame - Man De Bango
03 UK Gold - Confined
04 Valentino Kanzyani - Fever
05 Umek - Tetrakain
06 Valentino Kanzyani - Bazaar
07 Umek - Codax
08 Umek, Valentino - Rock The Discotheque [Reloop02]
09 Umek - U1
10 Umek - Felinon
11 Valentino Kanzyani - Low Frequencies
12 Mumps - Mechanisms E
13 Joey Beltram - Arena
14 Soulmate - Go
15 Samuel L. Session - Gotcha'
16 Galactica - Neverend
17 Umek - Voice 1
18 Adam Beyer - Remaining III [Jesper Dahlback Remix] remix by Jesper Dahlbäck
19 Adam Beyer - Remaining III
20 Ben Sims - Re - Manipulated [Adam Beyer Remix] remix by Adam Beyer
21 Devilfish - Man Alive [past]
22 Valentino Kanzyani - V1
23 Sean Colt - Temper
24 Trevor Rockcliffe - Let's Go [Devilfish Dungeon Remix] remix by Devilfish
25 Christian Smith & John Selway - 15.5
26 Monika Kruse @ Voodooamt - Stringrise
27 Chris Liebing - Stigmata
28 Joey Beltram - Ball Park
29 Unknown Artist - Untiled Track [Zero ID]
30 Mumps - Mechanisms G



Myclick děkuje za podporu pop84, bez jehož pomoci by zřejmě tato recenze nikdy nevyšla. Zdeňku díky!

Myclick