PARTYINFO
CREAMFIELDS
| Datum konání: |
| 09.08.2002 - pátek |
| Místo konání: |
| Roudnice nad Labem - letiště |
| DJs: |
| Underworld, Kosheen, Paul Oakenfold, Layo & Bushwacka, Shadow, Skyline, Nana Zorin, Hypnotix, Tata Bojs; Timo Maas, Slam, Hernan Cattaneo, Corvin Dalek, Michael Burian; X-Press 2, Tom Wilson, Samoil Radinsky, Tráva; Pavel Krejdl, Agent, Ladida, Orbith, Kaisersoze, Toky; Floex, Sensi Brothers, Balthazar a další |
| Popis: |
| 20 mins outside of Prague, capacity 20.000 clubbers vstup 480/650 CZK, start 16:00, end 07:00 předprodej vstupenek: Ticketstream |
Pražský rodák Tomáš Dvořák aka Floex platí za jednu z nejtalentovanějších osobností domácí scény. Na svém debutovém albu Pocustone, Floex velmi přístupně přemosťuje poměrně izolované ostrovy jakými jsou ambient, breakbeat, jazz nebo soudobá vážná hudba. V aranžích kombinuje elektroniku s akustickými nástroji, vlastní interpretační zdroje obohacuje o přizvané hosty (vokalistka Ridina Ahmed, bubeník Radek Bureš, kontrabasista Petr Tichý, flétnistka Pavla Palánová). Tomášův zájem o interaktivní média pak na desce reprezentuje závěrečný audiovizuální track. 
Pražská formace Hypnotix, která vznikla v letech 1987-88 na troskách nejznámější tuzemské reggae kapely Babalet, si získala pověst jedné z nejlepších českých koncertních skupin. Původní orientaci na reggae a dub postupně rozšířila o rytmické postupy současné taneční scény (trip hop, breakbeat atd.).Schůzka s Jiřím Pokorným, vedoucí osobností agentury JPA a hlavním organizátorem blížících se Creamfields proběhla v nejmenované vršovické pizzerii za pravého poledne. Slunce pálilo jak čert a my si u šálku kávy povídali o problémech, které přípravu akce v několika posledních týdnech doprovázely. Jirka se po celou dobu držel statečně a jak se zdá, všechna případná nebezpečí jsou již zažehnána. V zajímavém rozhovoru se dovíte více.
Je několik dní před vypuknutím rozměry největší a nejmasovější taneční party v historii ČR. Ty jsi vedoucí osobností agentury, jež za organizací celé akce stojí. Je mi jasné, že příprava tak mamutího podniku vyžaduje mnoho sil. Jak to všechno zvládáš? Dostal jsi se do finální fáze stresů, nebo zatím vše šlape jak má?
Pracovní vytížení se v současné chvíli dostává do roviny běžných produkčních kolejí. Stresové období jsem si prožil zhruba před třemi týdny, kdy bylo nutné dokončit organizační záležitosti, například vyřešit finanční problémy či podpisy smluv. Teď se situace jeví tak, že veškerou činnost máme přesně nalinkovanou až do samotných Creamfields a nic nás snad již nepřekvapí. Kromě počasí samozřejmě.
Tedy objednávku na dobré počasí nemáte...
Bohužel, pan Zákopčaník se umluvit nenechal.
Předtím, než se pustíme do rozboru samotné akce, rád bych se tě zeptal na tvou minulost. Má otázka bude znít poněkud omšele a nudně, přesto si jí neodpustím. Jaký byl tvůj hudební vývoj a posléze i první kontakt s elektronickou taneční scénou?
Nejprve jsem poslouchal spíše rockovou hudbu jako Red Hot Chilli Peppers, Pink Floyd (mí oblíbenci), nebo Fun Love Criminals. S taneční scénou jsem se v tom "pravém slova smyslu" poprvé setkal na party Evolution v ČKD. Určitě jsem předtím několikrát navštívil klub Radost FX, nicméně Evoluce byla mou první vyloženě masovou taneční akcí.
Ovlivnila tě první navštěva velké halové akce?
To si nemyslím. Směrodatnou se pro mě stala party v KC Karlov, kterou pořádali lidé pohybující se kolem klubu Mecca. Jmenovala se Groovy a tam bylo rozhodnuto.
Byl jsi vždy pouze pasivním konzumentem, nebo máš i nějakou praktickou zkušenost s hraním pro větší počet lidí?
Kdysi v ranném mládí jsem hrál na kytaru, ale zájem o ni postupem času vyšuměl do ztracena. Velice rád bych se angažoval jako DJ a vyzkoušel si míchání na gramofonech. Bohužel mám neuvěřitelně málo času a vzhledem k pracovním povinnostem myšlenky na podobné aktivity odpadají.
Agentura JPA se díky akcím v populárním benešovském KC Karlov zařadila mezi ty ostře sledované. Je pochopitelné, že nyní před Creamfields se tlak všech subjektů mnohonásobně zvýšil. Málokdo však ví, kam sahají její kořeny. Prozradíš našim čtenářům něco o minulosti firmy?
JPA se zformovala v době, kdy jsme vstupovali do výběrového řízení o KC Karlov. To se nám podařilo získat a naším cílem bylo krom organizace tanečních parties i pořádání konferencí, firemních večírků a podobných akcí. Z toho sešlo a pozornost věnujeme pouze hudebním večerům.
Kdy přibližně to bylo?
Nejsem si teď stoprocentně jistý, ale myslím, že je to devětadevadesátý rok.
Majitelem jsi sám, nebo máš nějaké partnery?
Sám.
V minulých několika měsících JPA rozšířila své aktivity mimo promotion kulturních podujetí i na booking DJs a marketingové služby významné zahraniční společnosti. Tvé časté pracovní výlety do zahraničí vyústily v mimořádný úspěch DJe Elektromajka, dnes známého spíše pod civilním jménem Michael Burian. Zpráva o spolupráci s britským klubem Turnmills obletěla česká média rychlostí blesku. Můžeme se domnívat, že k první šanci exportu značky Cream do střední Evropy došlo právě v tomto období?
Ne. Na kontaktu s Cream UK systematicky pracuji již od prosince minulého roku, kdy Benešov navštívil Seb Fontaine, který byl kdysi rezidentem klubu Cream. Jejich práci jsem však samozřejmě sledoval už předtím. Čerpal jsem ze zkušeností z ostrova Ibiza i ze samotné návštěvy loňských Creamfields v Anglii. Za postupným šplháním k samotnému jádru a spolupráci je tedy poměrně dlouhá cesta.
Když mluvíme o cestování, vím, že vlastníš cestovní kancelář. Pohyb po světě ti zcela evidentně problémy nečiní...
Když už jsi to vzpomenul, cestování je mým oblíbeným koníčkem.
Každému, kdo se sic jen minimálně orientuje ve financích je jasné, že podobný projekt stojí nemalé peníze. Nákladný sponzoring je věc zcela nevyhnutelná. V souvislosti s Creamfields došlo k velkým potížím s hlavním partnerem akce, výrobcem energetických nápojů American Bull. Co tak zásadního s negativními důsledky se během jednání odehrálo?
S firmou American Bull jsme podepsali smlouvu, která zahrnovala i sponzoring party Creamfields. V květnu nebo březnu jsme my i zástupci Cream UK dokonce dostali dvojjazyčné písemné vyjádření, že se závazně stávají generálním partnerem akce. Poté nám byl dlouhou dobu slibován přísun finančních prostředků. S blížícím se termínem akce a nutností zaplatit velké zálohy zahraničním umělcům se naše nervozita neustále stupňovala. Několik týdnů před Creamfields zástupci firmy oznámili, že slíbené peníze "nejsou". Nastala katastrofa z níž jsme měli po celou dobu největší strach. Za neuvěřitelně krátkou dobu bylo nutné nalézt nového hlavního sponzora. Díky bohu se zadařilo a konkurenční firma Pinelli, jež vyrábí nápoje Semtex zachránila celý festival i nás.
Čím si podivnou strategii American Bulla vysvětluješ? Podle mých informací se neshodovaly představy o propagační kampani značky s know-how akce o rozsahu reklamy, jehož dodržení Cream UK nekompromisně vyžaduje...
Svým způsobem. Pro American Bull byla naplánována obrovská kampaň, která se i tak bez jakéhokoliv finančního přispění z padesáti procent uskutečnila. Presentace firmy proběhla v časopisech, radiu, internetu, plakátech i letácích. A to nejen v médiích orientovaných na taneční a klubovou scénu. Buhužel nás naše naivní, ale pochopitelná loajalita (plynoucí od závazků, jež jsme jako jejich marketingová agentura měli) nás dovedla k existenčním problémům a zklamání. Několikrát jsem American Bull žádal o vysvětlení, bohužel nás firma ignoruje a dodnes nepodala žádnou odpoveď. My víme, že se jádro potíží točí kolem nedostatku peněz.
Zmiňoval jsi se, že přípravy akce jsou na dobré cestě. Donedávna se proslýchalo, že vystoupení nekterých umělců stále nejsou potvrzena. Je na tom něco pravdy?
Máš na mysli zahraničních?
I domácích.
Klubeři se rozhodně bát nemusí. Všichni DJs i kapely, jež visí na line-upu jsou stoprocentně potvrzeni. Proběhlo několik schůzí produkčních teamů, navíc jsme v každodenním kontaktu s agenty Underworld i ostatních. Všechny smlouvy mám na stole, s Underworld jsem mluvil osobně - skupina absolvovala nesčetně mnoho rozhovorů s českými médii, což samo o sobě má slova potvrzuje. Všichni, pokud nenastanou nečekané okolnosti, vystoupí.
Mají celebrity nějaké zvláštní požadavky, které jsou v našich končinách "nezvyklé"?
Nic vyloženě extravagantního, snad jen rider Paula Oakenfolda čítá asi 10 stránek a firmy si dávají záležet jaký druh, značka a ročník bude v backstagi apod. Takové věci se rozhodně objevují, ale myslím, že to není nic neobvyklého.
To nás navádí k nepříjemné otázce o způsobu bookování českých DJs. Mnoho jmen se objevilo na seznamu vystupujících umělců a posléze i propagačních materiálech bez vlastního souhlasu, nebo autorizace zastupujících agentur...
Tuto skutečnost si uvědomuji jako chybu. Já osobně vím o dvou jménech, které jsme takto napsali. Celé to bylo způsobeno zmatkem, jenž vznikl při krachu smlouvy s American Bullem. Z čistajasna jsme byli v období podepisování smluv nuceni řešit existenční problémy celého projektu. Náš team zbytečně ztratil důležité tři týdny času. Jsem přesvědčen, že tímto způsobem to nemělo dopadnout a drtivé většině jsme se již omluvili.
Co vztahy s ostatními českými promotéry? Snaží se pomoci nebo se objevují ryze negativní vlastnosti, například závist?
Závistí bych to určitě nenazýval. Jedná se spíše o jakousi rivalitu, kterou jsme pocítili ze strany jiných agentur. V současnosti již máme určitý statut a myslím, že vztahy jsou naprosto v pořádku. Obecně nemám rád konkurenční boj založený na šíření polopravd, pomluv a zvěstí. Zdravé soupeření chápu a pokud se hraje fér, tak v ničem nevidím problém.
K reklamní kampani. Rozsah propagace v TV, radiu, tisku, internetu, plakátech v pražském metru - to vše klubeři v ČR nepamatují. Cíl je jasný. Nalákat co nejvíce lidí a neprodělat. Mnoho lidí vnímá historicky první Creamfields v regionu, jako bod zlomu mezi stále se objevujícím pocitem "undergroundu" a obdobím těžkého mainstreamu. Účelové prostředky tak přivedou na pole letních festivalů a parkety tanečních klubů masy lidí, jejichž přítomnosti se velké procento partypeople děsí. Nevadí ti postupná a již beztak velká devalvace filosofie a myšlenek s nimiž mnoho z nás na scénu vstupovalo?
U nás narozdíl od (dnes velmi komerční) Anglie underground téměř nikdy neexistoval. Například Colin Dale nám vyprávěl o své první, tehdy ilegální party ve skladu. Praktiky policie, která zacházela až tak daleko, že rozbíjela drahý aparát a techniku se u nás nikdy neděly. Tenkrát to býval klasický underground. Za rok - dva se, ale objevily tendence DJs i promotérů rozšířit svou působnost a jednoduše organizovat akce, kde se budou lidé dobře bavit. Ja se s tím ztotožňuji a chci dělat totéž. Je přirozené, že se na scéně pohybují i skalní fanoušci, kteří čtou časopisy, nakupují techniku a sami se snaží zapojit do centra dění. V širším slova smyslu jsou taneční parties o soužití masy, zážitcích a hlavně kvalitní zábavě.
Dobrá. Zeptám se tě tedy na tvou vizi - perspektivu taneční scény v příštích dvou letech...
Sám jsem zvědav. Můj odhad je takový, že vzhledem k rychlé komercionalizaci scény se brzo dostaneme k vrcholu, jenž můžeme nazvat i mainstreamem. Poté nastane zlom, objeví se kultura nová a celý vývoj začne znovu. Stejný model jakým prošel jazz, rock'n'roll, rock a všechny ostatní. K příkladu se opět vrátím na britské ostrovy. Tamní scéna je pomalu na sestupu a lidé se začínají zajímat o rock a ostatní v součastnosti okrajové styly. Mluvil jsem s majitelem Mixmagu a ten říkal, že ve skutečnosti vlastní časopisy dva. Ten druhý se orientuje na Punkrock a zájem o něj každým měsícem stoupá. To jasně dokazuje existenci cyklu - mladí lidé hledají něco nového a vracejí se o krok zpět.
Učiním tak tedy i já a vrátím se ještě k samotné organizaci Creamfields. Jak probíhá spolupráce s úřady, policií a hasiči? Vyskytly se potíže?
V tomto ohledu jsem velmi spokojený. S úřady se spolupracuje překvapivě dobře. Vstřícné jednání probíhá v Roudnici nad Labem a Litoměřicích, kde nám pomáhají snad úplně všichni.
Chtěl bys vzpomenout někoho konkrétního? Třeba i z vlastních řad?
Určitě. Dík patří hlavnímu produkčnímu, kterým je Kire Tomoski (Roxydust pozn. Juki) i jeho kolegovi Cyrilu Hoschlovi z paláce Akropolis. Tomáš Žitný za catering, nebo firma Phase, jež se stará o multimediální zajištění. Těch lidí opravdu hodně....
Zmírníme tempo. Co rodinný život a odpočinek? Nepřišel jsi o něj ještě?
Přišel. Jiný život, než pracovní v současné chvíli nevedu. Je to trochu škoda, ale jiná možnost není.
Máš už po Creamfields naplánovanou dovolenou? Bude to latinská Amerika nebo české Brdy?
Kéž by! Stále nás však čeká hodně práce. Odjíždíme na britské Creamfields, kde přes náš booking vystoupí Michael Burian a Ladida. Navíc se s nimi poslední den v srpnu vracíme zpět do Turnmills. Dále pracovní cesta do Chorvatska... času k odpočinku bude opravdu málo.
Tento rozhovor si přečte mnoho kluberů, novinářů i tvých kolegů. Chtěl bys něco před patečním mejdanem vzkázat?
Víš, stále existuje mnoho lidí, kteří mají potřebu hledat ve všem nějaký zádrhel. Na milimetry rozebírají DJské sety a za každou cenu se snaží objevit chybu. Všichni učinkujícící dělají pro svůj výkon maximum a rozhodně se snaží odvést kvalitní výkon. Trošku mě zaráží, že klubeři v této kultuře hledají jakýsi filosofický směr, kde platí striktní pravidla. Myslím, že prvotní myšlenka parties zní: "jde především o zábavu". Mnoho zahraničních DJs nám tento postoj odkývalo. Přeji tedy všem návštěvníkům hodně krásných zážitků a především skvělé zábavy.
Děkuji za příjemný rozhovor a jménem Techno.cz crew přeji tobě i celému produkčnímu teamu hodně štěstí.
Také děkuji a v pátek na Creamfieds se těším nashle. :)
Skyline jsou pražská kapela, která existuje od roku 1997 a u jejího zrodu stáli autor převážné většiny hudby Hoffy_M a bubeník Radek B. Kapela se během let rozrostla na šest členů - cellistu, saxofonistu, bubeníka, MCho, zpěvačku a obsluhu elektronických mašinek.
Tata Bojs tvoří od začátku nerozlučné duo Mardoša a Milan Cais p3D-01. Mardoša je baskytarista, originální postavička s vysokým hláskem a svérázným smyslem pro humor, textař s nadáním pro úžasné slovní hříčky a ztělesněné fluidum skupiny. Milan Cais je zase zpěvák, bubeník a motor kapely, jako výtvarník stojí i za vizuálním ztvárněním jejich koncertů, jako spoluproducent pak hlídá i kapelový zvuk na deskách. Spolu kamarádí už od základní školy, kde Tata Bojs ještě s kytaristou Marečkem Padevětem založili. První koncert měli v červnu v 1988 ve školní tělocvičně, tedy na konci osmé třídy (oba jsou ročník 1974). Brzy se legrační pubescenti stali atrakcí klubové scény. Ostřílení muzikanté si je často brali pro své vlastní pobavení jako předkapelu a publikum se zamilovalo především do Mardošových ultrasuchých vtípků, kterými zachraňoval situaci v momentě, kdy se něco pokazilo. A to se stávalo prakticky pořád. Chlapci ale začali časem své nástroje obstojně zvládat, připravovali první koncepční koncerty (Tata Bojs jako černoši, Tata Bojs jako podnikatelé, Tata Bojs a Josef Lada) a když v roce 1995 přišel do kapely místo Marečka nadaný Marek Doubrava (kytara, klávesy, zpěv), kapela začala být zajímavá v první řadě hudbou, a teprve potom všemi přidruženými vychytávkami. Debutové album Ukončete nás...z roku 1997 bylo živou vodou na zdejší ztrouchnivělý rockový mlýn, to album navíc míchal uznávaný Američan Jonathan Burnside (kromě Tata Bojs spolupracoval i s Nirvanou, Depeche Mode nebo Faith No More) a z velmi povedené desky vykrystalizovalo i několik velkých hitů jako Divnosti nebo hymna všech alergiků Jaro. Z Tata Bojs se mezitím stala už všemi respektovaná kapela, na koncertech měli plno, fanouškovské řady se rozrůstaly a kapela měla jen samé dobré recenze. V roce 1997 také uspořadali v pražském klubu Roxy nákladnou a nevídanou show s názvem Tašou, kde v režii Martina Krejčího, který o několik let později za klip ke skladbě Duševní od Tata Bojs obdrží Cenu APH - Anděl 2001, propojili hudbu, divadlo a film způsobem, z něhož by i popmartovým U2 spadla závistivě čelist. Kvůli vysokým nákladům ale nemohla být tato fascinující podívaná bohužel už nikdy opakována. V roce 1998 ještě vydali akustické album Nekonečná stanice a poté už po nich skočila velká gramofirma Warner Music, která jim umožnila nahrát třetí velké a ve všech směrech zásadní album Futuretro, které vyšlo na jaře roku 2000. 
CREAM založil v říjnu 1992 v anglickém Liverpoolu James Barton se svým bývalým partnerem Darrenem Hughesem. První akce CREAM přilákala 400 mladých posluchačů, které spojovala vášeň k taneční hudbě. O deset let později už CREAM vítá každý víkend přes 3 000 návštěvníků z celé Velké Británie. 
Hned od vzniku formace před třemi lety měl Kosheen obrovský a okamžitý dopad na hudební scénu. Po řadě nesmírně vlivných a nezávisle vydaných singlů (Hide U, Catch a (Slip and Slide) Suicide) slavil Kosheen masivní úspěchy v žebříčcích s Hide U vydaným v září 2001.
Timo Maas je producentem a remixerem více než 85 produkcí včetně klasických nahrávek typu Azzido Da Bass: "Dooms Night" a Orinoko: "Mama Konda" (umístění v horní dvacítce amerických a britských klubových žebříčků). Timo se narodil a vyrůstal v německém Hanoveru a s DJingem začal ve třinácti. Brzy se dostal na program největších hanoverských komerčních klubů.
Dalo je dohromady přátelství s vlivným undergroundovým DJ, producentem a popovou hvězdou Mr C. Jak Layo, tak i Matthew "Bushwacka!" vždy působili na undergroundové hudební scéně. Matthew B je DJ, producent a studiový technik nejvyššího kalibru. Přes Mr C se Matthew seznámil s Layo Paskinem, který v roce 1993 působil jako promotér warehouse parties "Too Much Music". V té době Layo pracoval s Mr C na vybudování novátorského klubu The End, který byl otevřen v roce 1995.
Underworld vydají svoje první album v nové sestavě bez Darrena Emersona 16.září na značce Junior Boys Own - u nás v distribuci BMG. Jmenuje se A 100 Days Off a skládá se z deseti skladeb. Jako první singl jej bude o měsíc předcházet skladba Two Months Off, která má podle slov kapely šanci stát se velkým letním hitem. Druhým singlem by se pak měla stát řízná klubovka Dinosaur Adventure, jejíž vydání bylo stanoveno na 11.listopadu. My však budeme mít možnost slyšet nový materiál s předstihem.
Momentálně je on téma číslo jedna v klubové řečech stejně jako v hudební časopisech. Samozřejmě to nemůžeme opomenout a nezískat ho pro malý rozhovor pro časopis Partysan Austria. Trvalo desetiletí než se současně nejdražší DJ (udává se honorář € 30.000,-) stal dobře známým širokému publiku ve střední Evropě. Muž, který v 80tých letech objevil Ibizu jako party-ostrov a vybudoval se svým klubem Spektrum jeden z nejdůležitějších Acidhouseových klubů v Anglii, mimoto produkoval Happy Mondays a nejvzpurnější vinyl své doby (Manchester Rave On, Pills, Thrills & Bellyaches), vytvořil celou spousty remixů pro superhvězdy jako U2 a vydával na svém vlastním legendárním labelu Perfecto, si konečně našel čas vytvořit své album. Toto jsme si vzali jako důvod pro malý rozhovor s Paulem po telefonu, což se ukázalo není tak lehké...
